česky
english
LM potence – Organon , legendy, realita
Historie
Většina děl klasické homeopatické literatury se obrací k pátému vydání Organonu racionální léčby Samuela Hahnemanna a centezimální škále homeopatických ředění. Šestá edice se totiž zpozdila s vydáním o téměř osmdesát let a poslední verze Organonu spatřila světlo světa jen díky doktoru Boerickovi až v roce 1921, přestože Hahnemann na ní pracoval už od roku 1835. Tak se stalo, že ani takoví velikáni a klasikové homeopatie, jako například James Tyler Kent, neměli o existenci LM potencí ani tušení. Ani v současné literatuře nenajdeme o LM potencích mnoho poznámek, naštěstí vše potřebné stojí v šestém vydání Organonu.
Příprava
Příprava LM potencí je popsána v poznámce k § 270 šesté edice Organonu.
Podrobně je popsána i na webových stránkách lékáren, které se jejich výrobou zabývají. Jsou to
· www.remedia-homeopathy.com v Rakousku
· www.gudjons.com v Německu
· www.helios.co.uk v Británii.
V souladu s šestým vydáním Organonu, paragrafu 270 se začíná výrobou potence C3 a pak se pokračuje výrobou LM potencí.
Jeden grán substance je ručně triturován se sto grány mléčného cukru. Tento proces se opakuje asi třikrát po hodině a výsledkem je C3 potence. Posléze je vzat jeden grán triturace C3 a rozpuštěn v 500 kapkách co nejčistšího organického alkoholu 90% a protřepáván stokrát. Roztokem je napuštěno cca 50 tisíc globulí (100 globulí = 1 grán = 62 mg) a poté jsou globule vysušeny na filtračním papíře. Výsledkem je potence LM1. K získání LM2 pokračujeme obdobně. Jeden grán LM1 je rozpuštěn v kapce vody a stokrát protřepán se sto kapkami alkoholu. Timto roztokem je pak saturováno 50 tisíc globulí a získáme LM2 potenci.
Často se v literatuře uvádí, že LM potence a Q potence jsou identické. To není tak docela pravda.
Podle Homeopatického lékopisu 2006 HV 17 se k výrobě LM potencí nepoužívá triturace čerstvé substance jako u Q potencí, ale její alkoholový extrakt ve formě matečné tinktury, což je nepodstatnější rozdíl. Rozdíl mezi centezimální a milezimální škálou je také v dynamizaci, počet sukusí u LM potencí je nepoměrně vyšší. Základní ředící poměr u centezimální škály je tedy stále 1:100, zatímco u milezimálních potencí je v určité fázi procesu 1:50000.
Účinek
V poznámce k § 270 Hahnemann vysvětluje, že C potence reagují okamžitě, ale s „obrovskou, někdy až nebezpečnou prudkostí, která může ohrožovat zejména oslabené pacienty“. Naopak se doporučuje podat C potence v případech, když „při téměř zcela navráceném zdraví a dobré životní síle přetrvává lokální obtížná choroba a je přímo nezbytné podat lék, který je pro nemoc vhodný homeopaticky…“.
LM potence mají velkou léčebnou schopnost, ale jejich účinek je jemný a lze ho dosáhnout pozvolna bez zhoršení, v souladu se samou podstatou homeopatické léčby popsané ve druhém paragrafu Organonu.
Poznámka k § 246 šestého vydání nás přesvědčuje o vyřešení všech nepříjemností ohledně homeopatického zhoršení díky „nově pozměněné, zdokonalené metodě“.
Dr. Fernando Flores Villalva ve své knize věnované LM potencím zmiňuje Hahnemannův výrok: „Jsem v pokušení říct, že dokonce ani nejlépe vybraný homeopatický lék není schopen uvést vitální sílu do úplné rovnováhy, nemluvě o zhoubných vlivech chronických nemocí, pokud není připraven a použit na základě mojí nové metody“.
Předepisování
§ 272 nám popisuje způsob podávání LM potencí. Lze je použít suché, ve formě globulí, rozpuštěním v dutině ústní, taková léčba se pak řídí poněkud jinými pravidly, než je popsáno dále a přesahuje rámec tohoto článku. Sama mám s podáváním suchých globulí jen minimální zkušenosti.Proto se budu dále zabývat pouze podáváním LM potencí ve formě roztoku.
Doporučuje se rozpustit jednu globuli ve vodě s určitým objemovým procentem alkoholu (poznámka k § 248). V literatuře se doporučují 2 – 4 % 60% etanolu do 100 ml destilované vody pro dospělé a 1 – 2 % pro děti. (Sama používám 1% pro děti i dospělé, pouze v případě větších nároků na trvanlivost a odolnost vůči znehodnocení – u cestovatelů, řidičů apod. – lze použít vyšší poměr alkoholu.)
Před každým podáním je doporučeno lahvičku protřepat (§ 247), postačuje 8, 10, 12 sukusí.
O podávání léku ve formě roztoku se Hahnemann zmiňuje již v pátém vydání Organonu v § 288.
U akutních onemocnění se podávání LM potencí nikterak neliší od škály centezimální. Podáváme v závislosti na akutnosti příznaků a naléhavosti situace s frekvencí několika hodin nebo i minut, a dávkování upravujeme podle aktuálního klinického stavu pacienta (§ 248).
Na rozdíl od centezimálních potencí nepodáváme u konstituční léčby chronických stavů jedinou dávku LM, ale stejný lék podáváme po dobu několika dní až týdnů či měsíců.
Lék se podává jednou denně, obden či jednou nebo dvakrát týdně po určitou dobu. „Při chronických onemocněních tedy lze s rostoucím úspěchem užívat každý vhodně zvolený homeopatický lék, i takový, který má dlouhou dobu účinnosti, každodenně a po několik měsíců.“ (§ 248)
Průběh léčby
Na rozdíl od podávání centezimálních potencí, kdy občas uvidíme homeopatické zhoršení v prvních hodinách či dnech léčby, u milezimálních potencí dochází k postupnému zlepšování symptomů, a zhoršení se může dostavit až po určité době jako příznak jisté přesycenosti systému a slouží jako impuls k ukončení podávání léku nebo ke snížení frekvence dávek.
Dr. Villalva píše: V homeopatické řeči jde o to, že vitální princip již nepotřebuje být ovlivňován „podobnou nemocí“, aby mohla být nemoc léčena, a namísto toho začíná trpět „nemocí z léku“.
Podávání léku v LM potenci ukončíme v případě, že se po postupném zmírňování symptomů a zlepšování celkového stavu objeví některé staré symptomy nebo se opět tyto symptomy zhorší. Po přerušení podávání léku se stav rychle upraví, řádově v rozmezí hodin až dnů.
To je velmi důležitý fakt, jehož znalostí se vyhneme chybám v preskribci. Pokud zareagujeme správně, vzniklé symptomy rychle vymizí a obnoví se stav rovnováhy.
V § 161 Hahnemann píše: „K tzv. homeopatickému zhoršení, což je vlastně prvotní účinek léku, který zdánlivě poněkud zhoršuje symptomy původní nemoci, dochází v první hodině nebo v prvních hodinách po podání léku. To platí samozřejmě u akutnějších nemocí, které se vyvinuly teprve nedávno. V případech, v nichž lék s delší účinností léčí starou nebo velmi zastaralou chorobu, se v průběhu léčby nesmí projevit žádné takové zdánlivé zintenzivnění původní choroby… Takováto zhoršení původních symptomů chronické choroby se mohou projevit až na konci léčebné kúry, když je léčba téměř nebo zcela ukončena.“
Pokud se některé symptomy ke konci léčby zhorší a po krátkodobém vysazení léku se stav neupraví, jsou přetrvávající symptomy naopak indikací k podání léku ve vyšší frekvenci užívání nebo dokonce ve vyšší potenci (§ 281).
Tato doporučení se mohou zdát trochu matoucí, ale jen do té doby, dokud si budeme všímat pouze jednotlivých symptomů. Jako vždy i u LM potencí je třeba vzít v úvahu celkový klinický stav a respektovat homeopatické zákonitosti jako jsou například Heringovy zákony.
Pravidla druhého předepsání
a) Nové symptomy
Stručně řečeno: Kdykoliv se objeví nějaké nové symptomy, musíme si klást otázku, zda je lék správný či zda není vhodné předepsat jiný (§249), a to hlavně v situaci, kdy nelze nikterak měnit dávkování léku (tedy zejména u centezimální škály).
Pokud ale zároveň zaznamenáme celkové zlepšení klinického stavu, subjektivní zlepšení nebo zlepšení některých klíčových a vedlejších symptomů, je na zvážení, zda pouze nesnížit dávku léku a nepodávat lék dále. V tomto ohledu se pravidla podávání léku a vyhodnocování léčby nikterak neliší od obecných pravidel a zákonitostí popsaných důkladně například v Kentových Přednáškách o homeopatické léčbě.
b) Staré symptomy
Objevení se starých symptomů během homeopatické léčby je známkou příznivého průběhu léčby. U LM potencí však podle mých zkušeností tyto situace nenabývají nikterak dramatického charakteru a lze je poměrně snadno ustát úpravou dávkování ve smyslu snížení frekvence podávání léku nebo krátkodobého vysazení.
c) Interkurentní onemocnění
V případě, že se během léčby objeví příznaky další nemoci, která svou razancí přehluší původní onemocnění (nejčastěji epidemické choroby či úrazy), lze simillimem v dané situaci prospět a lék použít v intenzívnějším způsobu dávkování. Pokud neshledáme rychlé zlepšení klinického stavu, je nutné zvážit jiný lék či jinou léčbu.
Snížení dávkování
U milemizimálních potencí potencí docílíme snížení dávkování těmito způsoby:
· nižší dynamizací (sníženým počtem sukusí),
· nižší frekvencí podávání léku (obden, dvakrát za týden apod.). Při objevení se starých či nových symptomů nebo při jakýchkoliv příznacích zhoršení se doporučuje vynechat dávku a počkat den či dva. Podle mých klinických zkušeností se i v tomto ohledu může projevit individuální odlišnost, tzn. každý z pacientů může reagovat svým jedinečným způsobem a může mu vyhovovat jiný způsob dávkování.
V literatuře se objevují zmínky o množství podaného homeopatického léku ve vztahu k jeho účinku, podle mého názoru je však otázka kvantity podávaného homeopatického léku bezpředmětná.
Zvýšení dávkování
U LM potencí dosáhneme vyššího dávkování:
· vyšší dynamizací (vyšším počtem sukusí),
· vyšší frekvencí podávání léku (několikrát denně nebo i v intervalu několika minut v závislosti na naléhavosti situace),
· vyšší potencí (LM2, LM3,…). V praxi se nejvíce osvědčuje přidat do roztoku LM1 globuli vyšši potence (LM2 nebo LM3) a podávat v této podobě. (Hahnemann píše v § 248 ... „Do stejného roztoku stejného léku, pokud je nadále indikován, přidáme několik globulí vyšší potence, se kterou budeme pokračovat tak dlouho, dokud nedocílíme trvalého zlepšení bez přítomnosti jiných potíží.“)
Dr. Fernando FLores Villalva ve své knize „LM Scale – 50Millesimal Potencies píše: „LM potence působí na vitální energii jemně, mírnými impulsy, takže se možnost homeopatického zhoršení redukuje na minimum. U LM potencí začínáme s nízkou dynamizací a postupně ji zvyšujeme. S ohledem na tento fakt lze dospět k závěru, že nemůžeme udělat chybu, pokud předepíšeme LM potence i pacientům v terminálním stavu nebo pacientům se závažným organickým onemocněním.“
Dále uvádí následující pravidla pro léčbu LM potencemi:
· Vedení případu po podání LM potencí se diametrálně odlišuje od případu, kde jsme podali centezimální potenci (dávkování, prognostické vyhodnocení, druhé předepsání, zacházení s potencemi).
· Při předepisování LM potencí je díky rychlému vývoji a změnám ve stavu pacienta třeba pozorného sledování klinického stavu.
· Během léčby LM potencemi bychom měli hned od počátku pozorovat pozvolné zlepšování a úpravu stavu.
· Po týdnu či dvou bychom měli zhodnotit vývoj situace a stanovit další dávkování – zda budeme pokračovat stejným způsobem či zvýšíme dávkování nebo podávanou potenci léku.
· Podávání léku pokračuje do uzdravení či krátkodobého finálního zhoršení, které se manifestuje jako mírná exacerbace přirozené nemoci pacienta, tzn. není pro něj ničím neznámým.
· Než se rozhodneme zvýšit potenci léku, měli bychom vyčerpat všechny předchozí možnosti zvýšení dávkování (dynamizace, vyšší frekvence podávání).
Tady vidíme, že způsob administrace se v pátém a šestém vydání Organonu významně liší. V podstatě bychom se při podávání centezimálních potencí měli držet páté edice, zatímco při podávání léků milezimální škály bychom měli vycházet z poslední verze.
Ve své praxi dávám lékům v LM potencích přednost před léky centezimální škály. Důvodem pro mě nejsou jen shora uvedené argumenty, ale i několik dalších, pro dnešní pacienty velmi podstatných výhod. Do léčby k nám přicházejí lidé nemocní, ale svébytní, kteří chtějí ke svému procesu uzdravování aktivně přispívat a držet ho ve vlastních rukou. Pacient, který po pár týdnech léčby zjistí, co mu použití homeopatického léků může poskytnout, je často sám u sebe schopen vyhodnotit, kdy lék potřebuje a kdy nikoliv. Pokud je dostatečně poučený a je schopen vnímat, co se s ním děje, může u LM potencí volit vlastní dávkování, například v případech interkurentní infekce nebo i preventivně v situacích psychické nebo fyzické zátěže. Není nucen každý výkyv svého zdravotního stavu konzultovat s homeopatem a k léčbě přistupuje více aktivně a nezávisle. Úkolem homeopata je posléze při kontrolních sezeních vyhodnotit situaci a navrhnout další postup léčby. Role lékaře zůstává nezměněna, od pacienta je vyžadována větší zodpovědnost a aktivita.
Pro ty z nás, pro které jsou pojmy zdraví, svoboda, zodpovědnost a nezávislost pouhými odstíny téhož, tedy mají LM potence co nabídnout.
Použitá literatura.
Hahnemann, Samuel: Organon racionální léčby, Alternativa, 1993
Villalva, Fernando Flores: LM Scale (50Millesimal Potencies), B.Jain Publishers, 2005
Další zdroje:
http://www.hpathy.com/philosophy/hahnemann-organon (internetová stránka, kde najdete páté I šesté vydání Organonu včetně všech dodatků a poznámek – v angličtině)
Napsal : katerina lucka | Pá, 16. březen 2012 - před 10 týdny