ADHD a homeopatie

So, 27. prosinec 2008 - před 541 týdny | Napsal : katerina lucka v kategorii Homeopatie



Při četbě předchozích řádků se zřejmě leckterému homeopatovi honí hlavou, kolik takových dětí už ve své ordinaci potkal a jaké typologie nejčastěji této diagnóze odpovídají.
Podle mých zkušeností převládají některé skupiny léků, i když samozřejmě nelze vytvořit jejich plná výčet.

Jako první mě napadají pavoučí léky (Tarentula cubensis, Tarentula hispanica, Aranea diadema, Aranea ixobola, Latrodectus katipo, Latrodectus mactans, Loxosceles reclusa, Mygale lasiodora, Theridion curassavicum), z pavoukovitých také Trombidium muscae domesticae a samozřejmě stíři Androctonos amurreuxi hebraeus a Buthus australis.
Typologie pavoučích léků se v kostce vyznačuje hyperaktivitou, která není směrovaná ani usměrnitelná, ani nemá hmatatelný výsledný efekt, je charakteristická sebedestruktivním vztekem a odmítáním autority, potížemi s přijímáním potravy z důvodu špatného vztahu k vlastnímu tělu a absencí požitku z jídla. Pavoučí léky jsou známé specifickým vztahem k hudbě, zejména k rytmické hudbě. Potíže s příjmem potravy se stávají prostředkem k vyjádření jejich nespokojenosti, kterou však není nikdo, ani oni sami, schopni ukojit. Tyto obtíže se rovněž stávají manipulačním prostředkem vůči autoritám (až k projevům anorexie).

Pamatuji se na případ asi desetileté dívky, kterou přivedla úplně vyčerpaná matka s tím, že posledních několik týdnů odmítá jíst. Dívenka se k matce chovala poměrně hrubě, jídlo samo o sobě se pro ni stalo (jak sama přiznala s určitou dávkou škodolibosti a pocitem převahy) prostředkem k dosáhnutí svého. Ve škole většinou hyperaktivitu zvládala usměrnit, pokud ji dokázali dostatečně zaměstnat a pokud byla činnost dost kreativní. Hodně však záleželo na tom, zda autoritu učitele respektovala či nikoliv. Její ambice jí v tomto ohledu pomohly alespoň ve školním prostředí. Doma si však všechno kompenzovala.

Když uvažujeme o pavoucích, nelze opomenout různé typologie z říše hmyzu, které rovněž, ač jsou natolik rozmanité a různorodé, vykazují určité společné charakteristiky.
Jejich nejvýraznější psychickou dominantou je soutěživost, pramenící z obrovské existenční nejistoty a boje o přežití. Zjednodušeně řečeno: „Pokud nezvítězím, budu sežrán.“ Často je v pozadí nedostatečná podpora v rodině, nedostatečně empatické prostředí, což je vede k emocionálnímu odtažení, podezřívavosti až paranoidním rysům chování. Na fyzické úrovni vidíme nenasytnost (jako strategii k budování silné fyzické schránky), v jednom či druhém směru velmi významný vztah k masu a pálivé bolesti (které často metaforicky vyjadřují něco, co nelze psychikou integrovat) a postižení orificií, která mají vždy co do činění se smyslem pro uspokojení. Z této skupiny můžeme jmenovat léky: Apis mellifica, Cantharis vescicatoria, Cimex lectularius, Coccinella septempunctata, Coccus cacti, Culex musca, Doryphora decemlineata, Formica rufa, Pediculus capitis, Pulex irritans, Vespa crabro.

Z vlastní praxe můžu uvést případ předškolní holčičky s příznaky hyperaktivity a složitou sociální adaptací v prostředí mateřské školky, která měla chronický kašel, těžký defekt na úrovni buněčné imunity a opakované infekce močových cest. Kromě toho trpěla opakovanými nočními děsy a občasnými vysokými horečkami s až delirantním průběhem. Řádově několik měsíců docela dobře prospívala na Capsicu annuu, nakonec jí však pomohla Doryphora decemlineata. Doryphora má s čeledí solanaceae, kterou samozřejmě v úvaze o ADHD nelze opomenout, mnoho společných rysů. V tomto případě to byla určitá divokost chování, impulsivita, náhlost symptomů, noční děsy. Pro Capsicum i Doryphoru jsou společné rysy podezřívavosti a horší sociální přizpůsobivosti, na fyzické úrovni symptomy horka a pálivých bolestí.

Solanaceae (Belladonna atropa, Capsicum annuum, Dulcamara, Hyoscyamus niger, Lycopersicum esculentum, Mandragora, Solanum nigrum, Solanum tuberosum, Stramonium, Tabacum) jsou známé symptomy náhlosti, násilnosti, prudkosti, impulzivity, neklidu a leckdy destruktivního chování, spolu s příznaky nespavosti a nočních děsů.

Dále přichází v úvahu rostlinná čeleď Graminaceae (trávy – lipnicovité), kam zařazujeme následující léky: Anantherum muricatum, Arundo mauritanica, Avena sativa, Triticum repens, Saccharum officinarum – album, Secale cornutum, Zea italica
Kompetitivnost a žárlivost se zde orientuje na životní prostor, který až bludně hájí a ochraňují. Proto k nejčastějšímu zhoršení klinického stavu těchto dětí dochází v době nového přírůstku do rodiny. Děti čeledi Graminaceae jsou vskutku „horké typy“, ať už po fyzické stránce (ve smyslu obrovského výdeje energie a expanzívnosti chování a častých zánětů infekčního i alergického původu) nebo ve smyslu nadměrně stimulovaného systému po stránce psychické. Mají spoustu problémů s gastrointestinálním traktem – symptomy pálení a nejrůznější potravinové alergie. Jídlo je pro ně velkým tématem a jsou, ať už vědomým, či nevědomým způsobem, velmi kapriciózní. Na rozdíl od pavouků jsou ve svých ambicích poměrně strukturovaní a dosáhnou svého, jsou „busy“, ale také úspěšní. Ve srovnání s Nux vomicou (která je v mnoha ohledech podobná), jsou zacíleni spíš na kvantitu než kvalitu
Jsou velmi orientovaní na rodinu a často v dospívání obtížně prožívají proces separace a osamostatnění.

Vzpomínám si na případ asi šestiletého předškoláka se spoustou alergických problémů, jehož stav se prudce zhoršil s narozením mladšího sourozence. V té době musel být dokonce opakovaně hospitalizován s laryngitidami na JIP. Matka byla zoufalá, zejména pro jeho konflikty se spolužáky ve školce, ke kterým se choval agresivně, pro jeho těžkou separační úzkost, která se týkala spousty situací, ale zejména pro jeho velmi negativní vztah k mladšímu bratrovi, kterého buď ignoroval, nebo mu ubližoval, pokud se k němu byť jen přiblížil.
U čeledi Graminaceae většinou vypozorujeme také velmi specifický vztah k cukru a ke sladkému. V jeho případě to byl těhotenský diabetes matky, u něho téměř adikce ke sladkostem, které mu často vyvolávaly bolesti hlavy.

Další velkou skupinou, o které můžeme v souvislosti se syndromem ADHD a jinými poruchami chování uvažovat, jsou tzv. „amphetamin-like“, neboli velká skupina stimulancií, z nichž v homeopatii používáme léky Cacao theobrom, Coca erythroxylon, Coffea cruda a Coffea tosta, Damiana, Ginseng quinquefolium, Guarana, Sterculia (Kola nitida), Thea sinensis a další. Myslím, že bychom sem mohli z čeledi Rubiaceae zařadit i Ipecacuanhu a s ohledem na ADHD i Chinu officinalis, i když v jejím případě bychom si spíš asi představovali nesoustředěného snílka než hyperaktivní dítě s nadměrně stimulovanou ostrou myslí a poruchami spánku.
U „amphetamine-like“ se jedná se o hyperaktivní děti, jejichž psychická pohoda se zlepšuje jakoukoliv aktivitou. Ve své aktivitě jsou velmi efektivní, dokáží se předvést v pozitivním světle s dobrými výsledky, které však často neuspokojují jejich ambice. Přestože na pozadí můžeme tušit typický „horror vacui“, obrovský strach z prázdnoty, sahající daleko do osobní historie a pravděpodobně často související s pošramocenou image otcovské figury, jde o poměrně dobře strukturované osobnosti, jejichž velkým handicapem je nedostatečný kontakt s vlastním tělem. Je to samozřejmě i výhodná strategie, jak dosáhnout co nejlepších výkonů, jak necítit hlad, když mají práci, jak necítit bolest, když o něco opravdu jde. Druhou stranou mince je ale také absence smyslu pro požitek a slast ve všech aspektech, obtíže s navazováním vztahů a určitá emocionální oploštělost. Dovedeme si jistě představit i stav dekompenzace s fyzickým vyčerpáním, obluzeným myšlením a únavou s neschopností relaxovat, nespavostí, vyhublostí, kongestivními bolestmi hlavy, které jim alespoň umožní se zastavit, přestože proudy myšlenek zastavit nelze. Trpí pocity úzkosti z prázdnoty, které se coby symptomy mohou vyjádřit nejrůznějšími způsoby. U dospělých se vyskytují různé adikce, zejména na stimulačních látkách nebo nejrůznějších podpůrných potravinových doplňcích a přírodních preparátech. Jejich smysly jsou zbystřené, během dekompenzace jsou přecitlivělí na vše, včetně bolesti.

Asi bychom se měli pro úplnost zmínit i o případech dětí, u nichž se hyperaktivita neprojevuje natolik zjevně. Mám na mysli například typologie léku China officinalis. Díky a priori nepříliš velké energetické výbavě není jejich chování natolik nápadné, nicméně mohou také jevit známky poruchy soustředění , kdy se jim přes dobrou inteligenci nedaří prospívat ve škole. Mají nesmírně bohatý vnitřní fantazijní svět, do kterého se uchylují. Disproporce se většinou projeví v plné šíři až v dospělosti ve formě falešného sebeobrazu, neschopnosti seberealizace a projekce vlastního handicapu navenek.    

Z dalších běžněji předepisovaných léků můžeme vzít v úvahu Chamomillu vulgaris nebo Cinu maritimu z čeledi Compositae.
Určitě nás napadnou soli rtuti. Z ordinace mám dobré zkušenosti s lékem Cinnabaris (tzv. rumělka neboli sulfid rtuti), který se i v čínské medicíně používal k utlumení nadměrného vzrušení a aktivity.

Za zmínku by nejspíš staly Polygonaceae s dvěma hlavními zástupci, kterými jsou Rheum palmatum a Rumex crispus.
Jejich společným znakem je snaha co nejvíce přitáhnout pozornost, takřka za každou cenu. Obsahují velké množství kyseliny šťavelové, kterou Jan Scholten spojuje ve své teorii s velkou požadovačností. Často se fenomén nedorozumění projevuje od nejútlejšího dětství, kdy jsou děti alergické na mateřské mléko. V podtextu čteme pocit odmítnutí, nepřijetí, opuštěnosti. Reakcí je kapriciózní chování, které ale svou podstatou sahá mnohem hlouběji, až k neschopnosti jakkoliv uspokojit potřeby dítěte, velký neklid a nervozita.
U Rhea se fyzická symptomatologie soustřeďuje na trávicí trakt, u Rumexu spíše na dýchací obtíže spastického typu. Žádné jídlo není dost dobré, každá stolice je jiná, žádna stolice není bez obtíží a uspokojující. Spánek je neklidný, s nočními můrami, náměsíčností, skřípáním zubů a spaním ve velmi bizarních pozicích. Zejména ve stavech nepohody trpí zimomřivostí.
U obou můžeme hovořit o tzv. protopatické bolesti, bolesti, jejíž kořeny sahají daleko do preverbální zkušenosti, takže reakce na ni je v podstatě generalizovaná a slovy a rozumem neuchopitelná. To se týká i dospělých pacientů. Bolest je projikována směrem ven, jakoby vždy měla nějaký vnější impuls, který ji způsobil. Obrannou strategií je potom podezřívavý nebo hypochondrický postoj, výsledkem nejrůznější typy alergií, v podstatě alergie na celý svět.
    
Mám v péči dnes už asi tříletého chlapce, kterého ke mě přinesli v době, kdy mu bylo asi tři čtvrtě roku. Měl velmi těžký ekzém po celém těle, který jen váhavě reagoval na hormonální léčbu a dietní opatření. Výkyvy byly značně závislé na jakékoliv dietní chybě, celé noci nespal, kroutil se, křičel, v bříšku se mu honila střívka, jeho stolice byla nevyzpytatelná. Při kolikách se vždy třásl zimou. Po několika nezdarech nakonec dobře zareagoval na Rheum palmatum, které užívá dodnes. Jeho stav se postupně upravil tak, že začal dobře spát, začal mít pravidelnou a stabilní stolici bez zažívacích problémů a ekzém se upravil. Přesto občas velmi prudce a opakovaně zareagoval na nějakou novou potravinu, kterou mu matka nabídla.

Na semináři o poruchách chování na podzim 2007 v Curychu představil (nebo spíš připomněl) Massimo Mangialavori několik méně známých léků. Většina z nich pochází ještě z Hahnemannovy doby.
Pro výrobu léku Mephitis putorius použil Constantin Hering ve třicátých letech devatenáctého století výměšek análních žlázek skunka. Chování těchto lidí, jak můžeme metaforicky vyvodit, je odpudivé a odpuzující, antisocialní. Cílem je odlišit se a tím získat ocenění. Potřeby nelze uspokojit ani co do kvantity ani co do kvality. Nadprodukce a zápach je klíčovým slovem – projevuje se kongescí, epistaxí, enkoprézou a enurézou. Podstatou je revolta proti otcovské figuře. Trpí spasmy dýchacích cest a nadměrnou mentální aktivitou.

Dalším z méně známých, avšak užitečným lékem, může být Hippomanes. Jedná se o koňské mekonium, jehož proving provedl rovněž Hering. Koňské mekonium bylo používáno starými Řeky pro afrodiziakální účely. Jeho efektem však nebylo zvýšit sexuální apetenci a intenzitu sexuálního zážitku, ale spíš zklidnění a poněkud příjemnější subjektivní prožívání sexuálního aktu. To je také podstatou jejich obtíží – neschopnost pocítit a prožít pocit uspokojení. Nic ze základních potřeb není možné uspokojit, má neustále hlad, ale žádné jídlo ho neuspokojí, hodně spí, ale spánek není dostatečný, často masturbuje, ale je to, jako by si nic, co se týká jejich těla, nemohli užít. Nemá potřebu komunikovat, jakoby mu ani komunikace nic nepřinášela. Jejich tělesné symptomy vyjadřují boj s prázdnotou. Mají spoustu kongestivních příznaků, neustálý pocit hladu, spastickou zácpu. Pocit prázdnoty je patrný zejména v dospělosti
Jalapa z čeledi Convolvulaceae byla tradičně používána jako trankvilizér a hypnotikum. Léky této čeledi patří mezi drogové substance, u nichž v rámci homeopatického obrazu postihneme určitou psychologickou izolovanost a tendence k únikům do jiných světů. (podobně je tomu také léku Coca erythroxylon zmíněného výše u stimulačních látek, vykazujícího rovněž charakteristiky drogových substancí.)
U Jalapy vidíme tendenci limitovat kontakt s vlastním tělem na co nejmenší míru, špatný vztah k některým základním lidským potřebám, jako je příjem potravy, vyprazdňování, spánek, vztah k bolesti nebo sex. Je zde několik základních témat, která nás mohou k Jalapě přivést, a to chronická zácpa, která se v době dentice mění na průjem, gastroezofageální reflux, špatné trávení a problémy se spánkem. Prořezávání zubů je samo o sobě důležitým tématem. Tendence k unikání se projevuje absolutním pohroužením do světa knih, pohádek a fantazie. Nejde o potřebu intelektuální stimulace, ale spíš o určité až autistické tendence. Dítě je podrážděné, rodiče nejsou schopni ho jakýmkoliv způsobem utěšit.

Čím může být homeopatická léčba dětem s poruchami chování užitečná? Jejich systém funguje na velmi složitém energetickém principu. To, aby udržely pozornost nebo se vmezeřily jakýmkoliv společensky únosným způsobem do stávajících norem chování, je stojí neuvěřitelné množství námahy a energie. Nezřídka se projevy nesouladu a nepohody projeví somatickými obtížemi, které děti v doprovodu jejich rodičů často přivedou do ordinace. V tomto ohledu je role homeopatie jasná.
Často tušíme v pozadí nějaký hluboký defekt, sahající do prenatálního období nebo do velmi ranného dětství. Proto ani vztah s rodiči není často ideální a není vnímán jako dostatečná opora. Vztah s terapeutem a arteficiální podpora formou konstituční homeopatické léčby mohou být velmi nápomocné. V situaci, kdy se dítě potýká současně s problémy soustředění, pocitem nespokojenosti a spoustou fyzických obtíží funkčního charakteru, může být homeopatie velmi prospěšná. Léčba může zprostředkovat lepší kontakt se sebou samým, s okolím i s dalšími lidskými bytostmi. Kruh ADHD nelze v určité smyslu a zejména po určitou vývojově danou dobu překročit, lze však posunout vynucené mantinely a umožnit tak dětem s tímto handicapem, aby se cítily a žily o něco lépe.

(Homeopatické listy 1-2/2008)