Jak se žije homeopatům ve Velké Britálnii

So, 27. prosinec 2008 - před 549 týdny | Napsal : katerina lucka v kategorii Homeopatické listy

Interview s londýnským homeopatem Errollem Bowyerem

Jak jste se stal homeopatem?
Žil jsem dva a půl roku v Indii a asi po pěti měsících jsem onemocněl dyzentérií, na kterou klasická léčba nezabírala. Nedaleko mne žil Kanaďan, který dělal korespondenční kurs homeopatie, každý měsíc dostával poštou balík domácích úkolů. No a on mi udělal diagnózu a začal mne léčit a dal mi několik léků. Prvním z nich byla Aloe, protože jsem hodně řešil, jestli přichází flatus nebo stolice, a myslím, že to bylo dobré předepsání. Pak se mi ulevilo a spřátelili jsme se. On četl tuny knih o homeopatii, všechny vyšly v Indii a tak mi řekl, proč si také nějaké nekoupíš, abys věděl, o co jde. Tak jsem to udělal. Pak jsem odjel do Srí Lanky a tam jsem zašel ke skutečnému homeopatovi a on mi dal lék, který byl prý můj konstituční a já se dalších osmnáct měsíců cítil skvěle. Vrátily se mi symptomy, které jsem míval dřív a také se mi udělal obrovský bolák na spánku a z něj vytekla spousta zeleného hnisu. O dva měsíce později se mi stejný udělal na zádech.
A tak jsem si řekl, tohle je zajímavé, a až se vrátím do Anglie, prozkoumám to, protože tohle já chci v životě dělat.

Kolik vám v tu dobu bylo?
Asi dvacet osm, dvacet devět let.

A co jste předtím dělal jako profesi?
Dělal jsem spoustu věcí. Vlastně jsem nevěděl, co bych měl dělat. Studoval jsem jazyky, trochu jsem učil, pracoval v nemocnici... Pak jsem odjel do Indie, abych se našel, a pak jsem se vrátil do Anglie. V té době tam byly pouze dvě homeopatické školy pro nelékaře. Před nějakou dobou, když byl člověk lékař, tak stačilo mít čtyři víkendy výcviku a mohl pracovat v homeopatické nemocnici.
A tehdy nějaký Thomas Moore, který učil hodně lidí, založil dvě školy, jednu v Devonu a druhou v Londýně. Já zašel na tu londýnskou a tam mi řekli: Jste si jistý, že tohle opravdu chcete dělat? To budete muset nastoupit na řádné studium. Víte, že na to potřebujete peníze?
Já řekl, že žádné nemám, a tak jsem dva roky pracoval jako číšník, ušetřil dva tisíce liber a začal jsem studovat.
Mým prvním učitelem byl Peter Chappell, on tehdy vyučoval na londýnské škole a dovolil mi nastoupit do třetího ročníku, protože dva roky už jeho kurs běžel. Byl fantastický a bylo to od něj moc pěkné, že mi dovolil nastoupit do rozjetého kurzu. Víte, něco na tom je, že když jsou spolu lidé, co vědí hodně, a ti, co umí velmi málo, tak ti druzí se od prvních hodně naučí. Jemu to nevadilo, když někdo nastoupil do školy a nevěděl nic. Byla to malá skupina, bylo nás asi dvacet. Byli to skvělí lidé a vždycky jsme spolu v homeopatii dělali spoustu zajímavých věcí...

Jak jste začal svou praxi?
Stejně jako spousta lidí v Anglii – buď pracujete u naturopata, kde si pronajmete místnost, lidé platí vám a vy platíte nájem, nebo někdo pracuje doma, takže má z bytu ordinaci. Já tehdy začínal doma i na klinice a pak mi kamarádka nabídla, abych po ní vzal výuku večerních kurzů, takže jsem tam učil a bylo to výborné, protože jsem tím způsobem také získal pacienty.
Já tehdy cítil, že moje domácí praxe narušuje moje soukromí, moje hranice, zvonili na mě v devět večer, takže po dvou letech jsem to vzdal a soustředil se na práci na klinice. A to už dělám dvacet let. Pracuju tři dny týdně, ve středu, ve čtvrtek a v sobotu od devíti do šesti non-stop, s desetiminutovými pauzami. Naši recepční jsou velmi dobře vycvičení, volají mi každou celou hodinu, takže mám plnou podporu.
Také jsem po absolutoriu zjistil, že to, co umím, jsou pouhé základy, a že se musím dál učit. Chodil jsem na přednášky Vitoulkase, Ghegase, i Robin Murphy párkrát přijel, takže já vlastně ze všech sil nasával ode všech, kdo se tenkrát objevili v Anglii, abych měl dobré základy.

A jiné školy, kde jste učil?
Když jsem skončil školu, začal jsem chodit na sezení s jednou zkušenou britskou homeopatkou, která žila léta v Indii, velmi praktická dáma. Bylo jí necelých osmdesát a scházeli jsme se jednou měsíčně, ráno jsme dělali materii mediku a pak jsme pokračovali vztahy léků a odpoledne jsme měli pacienty. Odebrali jsme případ a diskutovali o něm a takhle to šlo čtyři roky. Ona byla velmi konzervativní, dělala jen „správnou“ homeopatii podle starých mistrů, žádnou modernu nepřipustila. Bylo to skvělé. Ona byla plné dobré, staré, praktické homeopatie. Homeopatické školy ji pořád zvaly, aby vyučovala filozofii. Já byl dobrý na praktické metody a ona mne přizvala, abych učil s ní. Takže jsem měl dvě želízka v ohni... Tak jsem patnáct let učil a tři dny v týdnu léčil a posledních deset let jsem byl vedoucím učitelem materie mediky na jedné škole a byli jsme dost populární. Měli jsme víkendové kurzy a také týdenní kurzy. Takže jsem školil homeopaty, kteří klidně mohli pracovat jako lékaři-homeopaté, protože od těch se homeopatických znalostí vyžadovalo jen velmi málo. Často ke mně přišli pacienti, kteří brali Sepii 10 M třikrát denně dva, tři měsíce, takže jsem je musel na tři měsíce poslat pryč a teprve pak odebrat případ. To, co se dělo v některých homeopatických nemocnicích, vůbec nebylo dobré, a tak se stalo, že nelékaři měli najednou lepší školení než lékaři, a v devadesátých letech bylo v Anglii dvacet škol, ne jen dvě. A každý rok vycházelo třicet absolventů, se čtyřletým kurzem...

Jaká je situace dnes?
Stalo se to, že školy chtěly mít univerzitní statut, dávat svým absolventům titul bakaláře přírodních věd. Bylo kolem toho hodně politického intrikování, lidi se snažili získat peníze, prestiž, bylo to trochu nechutné... No a teď tedy je několik škol, asi tři nebo čtyři, jejichž absolventi mají univerzitní titul bakaláře. Já učím deset let a osobně se mi moc nelíbí, že se homeopatie tituluje, protože jde většinou o spoustu dalších předmětů, které nemají s homeopatií nic společného. Student musí splnit spoustu kriterií, které opět nemají s homeopatií nic společného, a jsou tak vystresovaní... No, nejsem si jist, jestli je to dobré. Praxe dělá homeopata, my všichni jsme to tak dělali. V současné době počet studentů homeopatie klesá. Jedním z důvodů bude snaha farmaceutických společností zdiskreditovat homeopatii.

Jaké to pro tebe je být homeopatem? V denním životě?
Víš, to, že farmaceuti se snaží zdiskreditovat homeopatii, se v mé praxi tolik neobráží, dělám to už dvacet let a lidé za mnou hodně chodí stejně. Člověk když jde za homeopatem, tak se ho tohle nedotkne. V tom to není.

A co tvoji studenti a jejich praxe?
Tak jsou tu dvě věci: často ti, kteří jsou na tom studijně dobře a mají nejlepší známky, nebývají v praxi ti nejlepší homeopaté a bůhví proč ti, kteří prošli s odřenýma ušima, bývají ti nejlepší...A druhá věc: ze všech studentů, které jsem učil, dělá homeopatii tak deset, patnáct procent, takže do praxe jich přijde jen málo.

Proč tomu tak je?
Myslím si, že to souvisí s osobnostním vývojem. Každý z nás má nějaké zranění, na kterém musí pracovat, jsme zranění léčitelé, ze kterých se stávají vyléčení léčitelé, kteří mohou pomoci právě lidem, kteří trpí podobně jako my sami v minulosti. Funguje to jako magnet. Myslím, že spousta lidí začíná studovat homeopatii právě z důvodu svého vnitřního zranění. Ten Kanaďan, který mě léčil v Indii, s oblibou říkával, že homeopatie je druhem osvíceného fanatismu, který je třeba používat vyrovnaným způsobem a držet balanc.
Po ukončení základního kurzu jste udělali jen první krok. Je třeba pokračovat ve studiu, v práci na sobě. Jsou tři zásady, kterých je nutné se držet, aby se člověk stal dobrým homeopatem: studovat tvrdě materii mediku, snažit se pochopit esenci léku a esenci případu a pracovat tvrdě na svém vlastním materiálu. Často možná ti, kteří neměli nejlepší výchozí pozice a byli hodně zranění, právě proto, že museli udělat tolik práce, se pak stávají dobrými homeopaty.

Co byste nám řekl o situaci, která teď v Británii kolem homeopatie vyvstala?
Máme v Británii čtyři homeopatické nemocnice – v Bristolu, Glasgow, Tunbridge Wells a v Londýně. Spotřebují slovy nula nula nic z celkového rozpočtu NHS. Ale přesto se ozývají hlasy, které chtějí tyto nemocnice zavřít. Prostředkem k tomu je diskreditace homeopatie pomocí médií. Někteří lékaři píší články proti homeopatii do novin.
Další věc, která se teď děje a která je pro homeopatii hodně špatná – máme asociaci homeopatů, která zhruba před sedmi lety začala vytvářet oficiální registr homeopatů. To znamená, že každý, kdo je na seznamu zmíněn, ctí určité principy, které se týkají homeopatie – podávání jednoho léku v jednom časovém období, miasmata, používání léků, které prošly provingem atd.
Před třemi měsíci byl na BBC program, ve kterém se skrytou kamerou navštívili dvacet homeopatů, kteří byli na tomto registru, a jako pacienti je požádali o  homeopatickou prevenci malárie. Všichni do jednoho jim podali nějaký lék – Malaria – a tvrdili, že tímto způsobem jsou jako pacienti před malárií chráněni. Tohle je opravdu nesmysl, protože vím o případech, kdy po takovéto „prevenci“ (Malaria 30 C každý týden) lidé malárii dostali a dokonce zemřeli. Podle mého názoru tohle je daleko od klasických homeopatických principů.
Teď pro začínající homeopaty není v Británii dobrá situace, protože se zde šíří atmosféra strachu, takže se spousta absolventů bojí začít praktikovat.

Jak vypadá váš všední den? Vaše každodenní homeopatická praxe?
V současnosti mám docela hodně práce. První vyšetření trvá obvykle dvě hodiny, follow up asi hodinu. Léky nedávám přímo, nechávám si prostor na domácí práci, abych mohl případ  analyzovat, což udělám zhruba do týdne. Práce na případech mě opravdu baví.  Mám taky telefonický den, kdy mi lidé volají, a to nemám moc rád, ale je to potřeba. Chybělo mi učení, takže jsem začal zase vyučovat. Nejraději mám vyučování materie mediky. Chystám se dělat jednu za měsíc postgraduální kurz.

Co byste si do budoucnosti přál, pro sebe, pro homeopatii?
Co se mě týká, rád bych integroval veškerý materiál, který jsme dostali k dispozici na postgraduálním kurzu Massima Mangialavoriho v Boloni, protože podle mě je to velmi cenné, ale je třeba se s tím sžít a hodně na tom pracovat. Takže mým přáním je předepisovat dobrá simillima a být dobrým homeopatem. Také bych rád pokračoval v cestách do Indie s mými studenty protože Indie je země pro homeopatii netušených možností. Homeopati tam mají opravdu volné ruce, v praxi vidíte věci, se kterými se v naší denní praxi nemáte možnost setkat, ohromnou škálu patologií.
Pro homeopatii bych si přál, aby se homeopaté nevzdalovali jejím základním principům, protože když se to stane, ztrácíme něco velmi cenného, esenci homeopatie, a to by mohlo být velmi nebezpečné. Homeopaté potřebují mít opravdovou podporu v dobré klasickém vzdělávání.

Katka Lucká, Berlín, únor 2008
Překlad Lenka Ničková

(Homeopatické listy 1-2/2008)