Jak se žije homeopatům na Slovensku (Homeopatické listy 1-2/2007)

Čt, 25. prosinec 2008 - před 549 týdny | Napsal : katerina lucka v kategorii Homeopatické listy


Naše redakce přichází s novým seriálem, ve kterém chceme postupně mapovat postavení homeopatie v různých evropských zemích z pohledu tamních kolegů. Čtenářům Homeopatických listů bychom tak rádi přiblížili jejich každodenní radosti i strasti prostřednictvím krátkých rozhovorů.
Začínáme v zemi, která je nám nejbližší nejen po stránce zeměpisné, a to na Slovensku.
S Vladimírem Petrocim, který stál u porevolučního znovuzrození slovenské homeopatie, jsme rozmlouvali po skypeu jednoho nedělního večera na sklonku března.



Vracíš ze schůze výboru Slovenské homeopatické společnosti? Čím žije v současnosti slovenská homeopatická scéna?
Oficiální název je nyní Slovenská lékařská homeopatická společnost. Pořádáme základní kurs v rámci SLHS pro lékaře a farmaceuty, asi podobně jako v Čechách ... Navíc dvakrát do roka přednáší některý ze zahraničních lektorů. Teď v dubnu přijede Patricia Le Roux. Už nás navštívila dvakrát. Poprvé přednášela mléka, podruhé kyseliny, teď to budou kovy u dětí. O všech těchto tématech napsala knihy.

Vydali jste je na Slovensku?
Ne, uvažoval jsem o vydání knihy o kyselinách s názvem Hydro-Homeopathic Energy.

Věnuješ se dost překladatelské činnosti, že?
Ano, je to jedno mých čtyř zaměstnání (smích). Ale asi jako každý mám problém s časem. Lidé by rádi, aby knihy vyšly co nejdříve.

Co Scholtenova kniha Homeopatie a prvky?
Měl jsem v poslední době opravdu málo času, abych se jí mohl plně věnovat. Uvázl jsem ve stádiu devět, téměř na dosah, těsně pod vrcholem. Kniha je přeložená, není však zcela dokončená její korektura. V budoucnosti bych už nechtěl sám překládat, protože je to práce na plný úvazek. Prvky však musím dotáhnout do konce sám, protože z překladatelů nejvíce rozumím jejímu obsahu a je třeba, aby to udělal jeden člověk kvůli sjednocení terminologie.

Takže je vás víc, kdo se na projektu podílí?
Ano, Prvky překládali čtyři lidé. Musíme jim dát konečnou jednotnou podobu, a to je těžké. Také překládáme Repertorium prvků, které by mohlo vyjít samostatně. V současnosti se věnuji spíš jen organizačním věcem.

I u nás v Čechách bychom přivítali, kdybyste Scholtenovu knihu vydali ...
S českými kolegy určitě počítáme, obzvlášť uvážíme-li, v jak malých nákladech tyto knihy vycházejí. Většinou jde o tři sta až pět set kusů.

Asi bychom měli najít způsoby komunikace a kanály, které by lidem z obou zemí umožnily snadněji se k těmto knihám dostat. Homeopati ze Slovenska například projevili zájem o náš časopis, dokonce nejen jako čtenáři, ale i jako jeho přispěvatelé, což nás opravdu těší ...
Byl by o něj jistě zájem i v akademii. Časopis je velmi kvalitní.

To je určitě zejména zásluha dvou Tomášů, kteří se na jeho přípravě dosud podíleli, a samozřejmě všech přispěvatelů. Ráda bych, aby se spektrum čtenářů i autorů rozšířilo i za české hranice. Je to sice časopis věnovaný lékařské homeopatii, ale publikují v něm ze značné části nelékaři, takže i v tomto ohledu je to dost otevřené fórum.
Byla by škoda potenciál takového časopisu naplno nevyužít.

Když jsi mluvil o „akademii“, myslel jsi Slovenskou akademii klasické homeopatie? Jaké je v ní zastoupení lékařů a nelékařů?
Založil jsem SAKH, ve které jsou z 90 % nelékaři. Výlučnost lékařů vůči nelékařské veřejnosti se stejně jako v Čechách neukázala být užitečnou. V tomto se liším od názorů mnoha kolegů lékařů. Je to choulostivé téma. Měl jsem od začátku pocit, že homeopatie je natolik odlišná medicína, že ji netřeba odlišovat a limitovat pro lékaře. Nakonec jsem z tohoto důvodu založil svoji vlastní školu. Není to společnost, je to vzdělávací instituce.

V jakém vztahu je tedy Akademie se Slovenskou lékařskou homeopatickou společností?
Žáci naší školy mohou navštěvovat semináře lékařské společnosti za stejných podmínek jako její členové. Jsme spíš pro spolupráci než pro konkurenci na tomto poli. Ve výboru společnosti pracuji od roku 1993, jsem momentálně nejstarší člen výboru.

Jak probíhá výuka v akademii? Kolik máte studentů?
Jsou dvě skupiny, jedna v Bratislavě a jedna v Levoči. Kursy v Levoči mají velmi příjemnou atmosféru, probíhají v našem hotelu U Leva, je to malý pěkný hotýlek, podívej se na www.uleva.sk, Jsme tam spolu celý víkend, diskutujeme, jíme. Je to moc příjemné. Mezi studenty vznikly přátelské vztahy a těší se na sebe navzájem. V Bratislavě je to trochu méně osobní, i když občas máme také společné akce. Například 20. dubna jsme se byli v rámci semináře podívat v homeopatické lékárně Remedia magistra Münze v Eisenstadtu v Rakousku. Podle slov majitele to byla zatím největší návštěva. Bylo nás asi čtyřicet. Ve škole je celkem asi šedesát lidí. Semináře máme jednou měsíčně. V pátek odpoledne, v sobotu a v neděli. Téměř na každém semináři děláme provingy.

Jaké jste dělali provingy?
Teď naposledy rozmarýn, předtím levanduli, třešeň, bazalku ... různé.

Děláte triturace nebo používáte už připravené homeopatické léky?
Používáme léky z lékárny Homeo Nitra nebo z Remedie.

Publikujete je na stránkách Jeremyho Sherra?
Zatím ne. Některé starší jsou na webu SAKH ve slovenštině. Slíbil jsem Mgr. Münzovi dát je na web Remedie. Je s tím spousta práce, s překladem, analýzou, rubrikami apod. Proving vyhodnocujeme třetí den, i když spousta lidí doplní ještě nějaké informace později. Není to standardní, ale jednoduché a efektivní. Nevidím problém v tom, že proving probíhá jenom krátkou dobu. Odstíní se tím dopad životní situace lidí, chemických látek, prostě toho šumu, který provingy kontaminuje.
Například v prosinci jsme dělali proving mrkve (Daucus carota). V provingu se začaly objevovat samé havárie, neštěstí, úrazy. Později při vyhodnocování jsem si uvědomil, že to bylo období saturnálií, které uctívali už v době starého Říma. Vztahují se k období kolem dvacátého prosince, k době našich vánoc. Během těchto svátků byla socha Saturna „rozvázaná“, všichni byli svobodní, páni obsluhovali otroky, nikdo nemohl být potrestaný, kupovaly se dárky, byly speciální prázdniny. Téma Saturna se promítlo i do provingu. Předpokládám, že kdybychom dělali proving v jiném období roku, výsledky by byly jiné. Saturn ezotericky souvisí s olovem, zábranami, zátěží, překážkami. Saturnské období se tak silně promítlo do našeho prožívaní, že nebylo možné sledovat proving v neznečištěné podobě.
Dokud je pole čisté a lidé jsou spolu, je možné podmínky zajistit, ale mimo něj už každý podléhá spoustě vlivů. Může se to zdát jako příliš krátká doba, ale myslím, že nejčistší informace jsou získány z prvních hodin až dnů. Provingy jsou významné i z pedagogického hlediska. Lépe pochopíme léky. Často také při provingu u některých proverů zjistíme, že na něj má daný lék hluboký léčebný účinek.

Jak bys Akademii charakterizoval?
Lišíme se od jiných škol tím, že vyučujeme podle systémů. V prvním roce probíráme jenom minerální říši. V druhém roce se věnujeme rostlinám, postupujeme podle čeledí. Neskáčeme s jednoho tématu na druhé, aby se v jeden víkend vyučovala thuja, sulphur i sepie, jak je to běžné v klasických kurzech, kde je těžiště v polychrestech. Naposledy v Bratislavě jsme probírali čeleď Ranunculaceae, tzn. Aconitum, Pulsatillu, Staphysagrii, Cimicifugu, prostě vše, co patří do čeledi pryskyřníkovitých. Podobně jsme to dělali i u minerálů. Myslím, že takový postup má logiku. Minerály jsou základní kameny. Znalost minerálů nám pomůže lépe pochopit i rostliny. Například vyšší obsah fosforu a prvků periody stříbra nám pomůže pochopit excitovanost a komunikativnost léků z čeledi lamiaceae a vysvětlí také jejich vztah k umění a touze projevit se. Nebo vysoký obsah lantanoidů u čeledi asteraceae vysvětlí jejich touhu po nezávislosti.

I u nás diskutujeme o koncepci naší školy. Někdy je těžké najít konsensus. V nejklasičtějším základním vzdělávání se nevyhneme osvědčeným indikacím, akutní homeopatii, diferenciální diagnostice v určitém někdy až „alopatickém“ způsobu předepisování homeopatických léků.
Ale to my děláme také! A lidé jsou za to vděční. Jednu část našeho vzdělávání tvoří filosofie, další terapeutické indikace, věnujeme se materii medice, děláme živé případy, trénujeme repertorizaci. Školu podobného typu otevřel i doktor Rychlovský, že?

U něj jde spíš o postgraduál, upřednostňuje přístup zaměřený na vnitřní dynamiku. Je velmi prakticky zaměřený, vždy podložený kazuistikami. Vychází ze školy Mangialavoriho. Je také pro lékaře i nelékaře.
Jak jsi s Akademií začínal?

Nejdříve jsem oslovoval lékaře, kteří už se trochu o homeopatii zajímali. Ale často jsou natolik vytížení vlastní lékařskou praxí, že nemají velký zájem homeopatii studovat hlouběji. Takže největší příliv je ze strany nelékařů a studentů. Je to těžké studium, homeopatie je složitá a lidé často chtějí rychlé výsledky bez větší námahy.

To je docela významný argument pro to, aby do základního vzdělávání v klasické homeopatii byly začleněny i tzv. osvědčené indikace.
Všechny metody mají svoje opodstatnění v určitých situacích. Vlastně je dost těžké definovat, co je klasická homeopatie. Většinou máme na mysli klasickou kentovskou nebo vithoulkasovskou, ale měli bychom být otevřeni také vůči jiným směrům.

Jsi hodně vytížený, máš vlastní školu, přednášíš, vedeš rodinný podnik. Zbývá ještě prostor na homeopatickou praxi?
Homeopatická praxe a škola jsou u mně na prvním místě. Přednášením trávím dva víkendy v měsíci mimo domov. Management hotelu je na dalším místě. Pak následuje oblast, kterou teď nejvíce zanedbávám, což je vydávání knih a překládání, které muselo trochu ustoupit do pozadí. Ale cítím povinnost, myslím, že lidé se těší, kdy slíbené knihy vyjdou. Naštěstí je to už na dohled.

Kolik lidí na Slovensku se věnuje v každodenní praxi výhradně homeopatii? Dá homeopatií na Slovensku uživit?
Myslím, že ano. Snazší je to ve velkých městech, ve kterých je o homeopatii dost velký zájem.

U nás i ve spoustě zemí Evropy lidé často praktikují homeopatii, ale vedle toho mají ještě nějakou jinou profesi, která je živí, ať už je to lékařská praxe nebo nějaká jiná práce.
Lidí, kteří by se zabývali čistě jen homeopatií, opravdu není moc. Nemůžeme žádat nějaké přemrštěné honoráře. Ptal jsem se na toto téma Jean-Pierre Jansena. Řekl mi, že z osmi set dobrých homeopatů v Holandsku se naplno uživí tak padesát, ostatní mají navíc nějaký jiný příjem.

Trochu jiná je situace v Itálii, kde je homeopatů vykonávajících homeopatickou praxi mnohem víc než jinde v Evropě. A samozřejmě v Německu a Švýcarsku, kde jde většina nebo dokonce všechny náklady na účet zdravotní pojišťovny. V Itálii v posledních dvou desítkách let školy vychrlily velké množství vysoce kvalifikovaných terapeutů, kteří se i přes svou odbornost a v populaci obecně vzrůstající zájem o homeopatii potýkají s nedostatkem pacientů. Netýká se to jen homeopatie, ale i různých psychoterapeutických oborů. Není to tedy tím, že by homeopatie zacházela na úbytě, pravě naopak. Pacientů je stále více, ale je příliš velká nabídka ze strany terapeutů.
U nás je to asi trochu jiné. Mám pocit, že ne všichni z kursů budou pracovat jako profesionální homeopati, spousta lidí absolvuje kurzy hlavně pro vlastní potřebu a pro rodinu.

Mám otázku z trochu z jiného soudku. Četla jsem na webu jeden z tvých článků, který mě inspiroval k otázce, která je v sekulárním státě, jakým je Česká republika, těžko představitelná. Jaký máte vztah s katolickou církví? Vím, že se v postavila v jednu chvíli proti homeopatii, sešla se konference slovenských biskupů ...
Od začátku devadesátých let se sem tam začaly objevovat názory, že homeopatie je ďábelský výmysl a z hlediska víry nebezpečná metoda. S tímto názorem vystupovaly zejména skupiny z okraje spektra v rámci katolické církve nebo určitá „hraniční hnutí“, jako jsou adventisté sedmého dne, baptisté, svědkové Jehovovi nebo charismatické hnutí. V charismatickém hnutí hodně vystupoval proti alternativní medicíně zejména páter Eliáš, který působil na bohoslovecké fakultě v Prešově a který se snažil ovlivnit veřejné mínění. Proto jsme založili ve výboru Slovenské homeopatické společnosti sekci pro řešení otázky vztahu mezi homeopatií a náboženstvím. Výsledkem její práce bylo setkání v červnu 1996, kterého se kromě nás zúčastnili také zástupci klasické medicíny a biskupové. Jejím výsledkem bylo vyhlášení podepsané v červenci Konferencí biskupů Slovenska o tom, že homeopatie nesouvisí bezprostředně s náboženstvím. Toto vyhlášení bylo uveřejněno ve Slovenských katolických novinách. Přesto aktivity proti homeopatii pokračovaly dál a stále se ještě v některých oblastech Slovenska střetneme s názory, že homeopatie pochází od ďábla. Toto téma je stále živé. Před rokem se stalo, že v jednom katolickém časopise nemohl být publikován článek mapující na základě informací z nejrůznějších zdrojů, co je to homeopatie. Podle slov šéfredaktora byl napsán příliš ve prospěch homeopatie. Biskupové s homeopatií nemají problém, ale existují skupiny, které vidí ďábla leckde kolem sebe. Pokud mám být spravedlivý, tak obdobně se chovají také některé evangelické skupiny.

Jsi praktikující katolík. Jak se v takové situaci cítíš?
Na začátku to pro mě to bylo složité. Občas se stalo, že nepřišel na kontrolu někdo z pacientů, protože jim kněz řekl o homeopatii nějaké špatné věci. Pro mě homeopatie nesouvisí s náboženstvím. Negativní názory vnímám jako blud lidí, kteří o homeopatii moc nevědí. Knězi často nejsou informovaní.

Vím, že jste výsledek polemiky s církví posléze poskytli i některým evropským zemím jako precedens pro řešení jejich vlastních problémů s církví. Které země vás o něj požádaly?
Španělsko a Řecko. Pro vás je to asi exotika, ale tady je to stále dost živé téma ... Ale nejvyšší kruhy jsou nakloněny v náš prospěch. Vidím jejich zájem v tom pozitivním slova smyslu. Člověk vnitřně vyrovnaný a pevný je otevřený rozdílným názorům

Myslela jsem, že těmi nejvyššími kruhy myslíš prozřetelnost (smích).
Ano, v to taky doufám (smích). Hlavně bych byl rád, kdyby se nám, ať už v rámci Slovenska nebo i směrem do Čech, podařilo lépe spolupracovat. Pořádáme zajímavé semináře. Opakovaně nás navštívil Jawahar Shah, který nejspíš přijede i na letní školu v červnu 2008. V březnu 2008 bude v Bratislavě seminář Jana Scholtena. Na jeho termín jsme čekali tři roky, ale konečně se nám to podařilo. Takže vás srdečně zveme.

S MUDr. Vladimírem Petrocim rozmlouvala Katka Lucká