Z jiného zorného úhlu aneb jak se vidí naši pacienti - Thallium metallicum

Čt, 25. prosinec 2008 - před 541 týdny | Napsal : katerina lucka v kategorii Homeopatie

Homeopatické listy 1-2/2007

Kdo nám o tom, co znamenají jednotlivé typologie (v homeopatické hantýrce „jaké JSOU jednotlivé léky“), může říci více než naši pacienti, kteří mají svoje problémy, pocity, žijí svůj život právě oním charakteristickým způsobem? Proč jim nedat slovo ...

Jedna z mých pacientek mě poctila neobyčejným dárkem v podobě komentáře ke své léčbě a k vnitřnímu obsahu škatulky, které říkáme homeopatický lék.
Když za mnou přišla, neviděly jsme se poprvé. Potkávaly jsme se před několika lety na astrologických kursech, kde jsem ji vnímala jako energickou razantní ženu, verbálně dobře vybavenou a zdatnou v argumentaci, obdařenou leckdy až odzbrojující racionalitou, přesto milou a přátelskou. Původní profesí je architektka. V podtextu bylo možné vytušit, že existují mnohem hlubší důvody, proč se i při takovém osobním nastavení začala zabývat astrologií.
Podruhé jsme se setkaly v mé ordinaci zhruba před rokem a půl. Dnes pětapadesátiletá žena s diagnózou roztroušené sklerózy stanovené před pěti lety přišla se známkami snížené hybnosti a „děsivou depresí“, tehdy ještě pod clonou cytostatik a kortikoidů. Stěžovala si na poruchy spánku, částečně z úzkosti z toho, kterou částí svého těla po probuzení nebude moci hýbat, částečně díky bolestem, které spánek velmi výrazně narušovaly (mravenčení po těle nebo drobné kousavé křeče, šílená bolest až doprostřed kosti, vrtavá bolest jako dýkou nebo křížovým šroubovákem). Další významnou stížností byla výrazná fotofobie a poruchy visu.
„Každým okem vidím dvojitě, jako by to byly dva rozhozené řádky pod sebou nebo dvě fotky nad sebou.“
Mým prvním předpisem bylo Stannum metalicum, po kterém v průběhu několika měsíců odezněly deprese a částečně se upravil spánek. Stannum napomohlo také postupnému snížení alopatické medikace. Teprve ale po nasazení PC remedy (doporučuji knihu Petera Chappella Druhé similimum nebo jeho webové stránky www.vitalremedies.com) se začal obraz vyjasňovat a zaostřovat. Po nasazení Thallia metallica (všechny léky byly v LM potencích) jsme zaznamenaly významný posun na úrovni spánku, zraku i nočních bolestí.
Chtěla bych být stručná, protože tento prostor patří spíš jí než mně, ale nedopustím si malou poznámku k léku.

Thallium stojí v periodické soustavě prvků mezi rtutí a olovem. Je to bílý lesklý kov, velmi jedovatý, bez chuti a bez zápachu, používaný v minulosti k hubení hlodavců. Používá se také v optické technice a jeho zelený plamen je využívám v ohňostrojích. Má neurotoxický efekt, způsobuje symptomy podobné nervovým zánětům, paralýzu a skotomizaci vidění. Známé jsou příznaky alopecie a gastrointestinální symptomatologie.
Obraz léku si tedy dokážeme představit. Obzvlášť, když se pomyslně přeneseme z fyzické úrovně na psychologickou a sociální. V případě skotomizace u případů thallia vidíme výpadky paměti na celá životní období, syndrom „ukradeného dětství“ v důsledku přemíry traumatizujících událostí. Na sociální úrovni se může projevit „slepá skvrna“ na určité úrovni vztahů. A podobně na fyzické úrovni vidíme změnu percepce některých částí těla, které jsou vnímány jako oddělené (nikoliv rozdělené). Pacientka v líčení jednoho ze svých snů před podáním thallia říká, že se cítí „... jako by z mého těla hodně kousků chybělo, zmizelo, bylo ,vykousnuto‘ nebo tak nějak, ale ne jako třeba jizvy – ty kousky tam prostě nebyly nebo byly ,někde jinde‘, v jiné dimenzi, prostoru, čase. Roztroušeně – to je ten správný pojem.“
V repertoriu najdeme mnoho příznaků paralýzy a znecitlivění, bolestí nejrůznějšího typu, často náhlých a krátkodobých spojených s křečemi.
Pacientka se během našich setkávání začala více zajímat o původ léků, které jí byly podány. Prostudovala Scholtena, zápisky z Mangialavoriho školy týkající se alchymistických kovů, ale také přinášela vlastní etymologické a mytologické úvahy o jejím vlastním porozumění substanci. Tolik moje odbočka. Předávám jí slovo ...

THÁLIE
    Dostala jsem Thálii, už vím jak to chutná! Tedy – nejsem herec nebo režisér, natož významný, takže jsem ji nemohla dostat za mimořádné výkony v tomto oboru, ale opravdu mimořádné výkony, dotažené až k maximální možné dokonalosti, jsem donedávna podávala ve své práci (projekty včetně veškerého „odpapírování“ na úřadech, koordinace se specialisty, dozory realizací) a komplexně v péči o domácí miláčky (děti, manžel, vaření, uklízení, praní, opravy všeho možného v bytě, na chatě, na zahrádce) a v rámci činnosti v představenstvu bytového družstva. Fungovala jsem jako nejšikovnější chlap široko daleko. Vlastní duše i tělo byly pro mě až na posledním místě. Ocenění (jak by se bylo patřilo) se mi stále nedostávalo. Klasické české „neplatit zásadně nic a nikomu“ ctili všichni včetně mé rodiny. Až náhle ...! Musela jsem se pro to zcela přetrhnout: nejdřív kompletně vazy v koleni, poté krok za krokem nervová vlákna v „masochistickém“ konzumování vlastního myelinu, a pak i v duši ... Cenu jsem dostala. Nejde ale o onen úžasný skleněný barevný pohár- nepohár, který je vlastně maskou Múzy Thálie s pohárovými uchy a podstavcem, ale o homeopatické Thallium metallicum.
    Místo jemné holčičky ze mě tvrdě vycvičili technika, mistra přes kvanta informací. Byla jsem Ferda Mravenec (práce všeho druhu) + Brouk Pytlík (všude byl ...) v jedné osobě. Jako Blíženec s převahou ohně a vzduchu, kdy živel vody byl jako nežádoucí potlačen, potřebuji, aby vše nové prošlo mojí, byť poněkud ad absurdum proděravělou hlavou. I když po mohutných a bouřlivých přívalech zadržených vod v uplynulém období (v psýché i v reálu kolem) se už nebojím přijímat nové věci „šamanským“ a jinak ne-reálným způsobem. Přečetla jsem leccos o homeopatii i o jednotlivých lécích. Navíc velmi citlivě vnímám rozdílnost přístupu lékařů obou stran barikády. Konečně nejsem „odporným hmyzem, co nám kazí statistiky a reaguje na podané léky nějak jinak“.
Není náhod při výběru jmen a názvů. Vše je součástí všeho. Podle řecké a římské mytologie měl olympský vládce nad bohy i lidmi Zeus dvě dcery jménem Thalie:
Thalie (řec. Thaleia, znamená „kvetoucí“) byla múzou komedie, dcerou bohyně paměti Mnémosyné. Zobrazovali ji s maskou komického herce s břečťanovým věncem a zakřivenou holí. Múz – bohyň umění bylo devět. Byly to krásné ženy, k lidem milé a laskavé, zejména ke svým oblíbeným umělcům. Za urážky se ovšem mstily. Byl jim zasvěcen chrám nazývaný Múseion.
Thalie bylo také jméno jedné ze tří Charitek neboli Grácií (řec. Charites, lat. Gratiae), bohyní půvabu a krásy. Milé a laskavé charitky podporovaly a chránily družnost a veselost, snažily se život zkrášlit a zpříjemnit. V umění byly zobrazovány jako půvabné tančící dívky. Jejich trojice symbolizovala tři druhy dobrodiní: dát, přijmout a vrátit.
Thallium leží v periodické soustavě v šestém řádku, ve třináctém sloupci (III. A) mezi rtutí a olovem. Díky J. Scholtenovi teď vnímám „psychologii“ periodické tabulky prvků: šestý řádek je řádek maximálního výkonu i obrany, s tématem moci, síly.
Třináctý sloupec znamená ústup k zažitému, držení se starých způsobů řízení, konzervativnost, dogmatičnost, podezřívavost. Jde zde o pozici drženou už jen z poloviny. Lpění na starých věcech, nostalgie. Omezení se, nebo až ústup a odchod, věci a akce z minula musí být odloženy a odvolány, ale jsou udržovány ve cti. Ovzduší je zatuchlé, zemité. Objevuje se paralýza a neuralgie.
Sama vnímám tento sloupec tak, že v „řadě“ osobního výkonu přichází postupné zatuhnutí. Máme zde NĚCO mezi rtutí a olovem, Merkurem a Saturnem. Obsah se na povrchu mění v masku, přestože vlastní obsah je ještě přítomen a k zahlédnutí. Vzniká v pravém slova smyslu Muzeum, které za representační fasádou uchovává a ctí spoustu starých věcí. Působí ale nejen jako veřejná kulturní instituce uchovávající staré krásné věci, projevuje se také doma a v sobě samotné ... Navíc „klame formou“, jeho obsah je jiný než vnější výraz. Tradiční maska má veselý výraz, který moc nedává tušit vnitřní pláč. Je to nostalgický hipík v těle velebného kmeta. Optimistova představa zní: „Pořád ještě není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře.“ Tak jsem dopochopila Scholtenovu ideu Mendělejevovy periodické tabulky prvků.
    Závěrem podotýkám, že tentokrát už nepíšu „technickou zprávu“, jaké jsem byla zvyklá psát, přestože způsob, jakým vše sepisuji, je mojí dávnou součástí. Když moje duše pláče, mám potřebu vyjadřovat se srandičkami, pomocí černého humoru. Okolí často ani nedojde, že se směji vlastně sobě. Pierot baví lidi, aby neviděli, že pláče ...

Z. K. a MUDr. Kateřina Lucká