Než přijdete poprvé

Homeopatie jako jedna z oborů celostní medicíny je přirozenou a účinnou metodou léčby nejrůznějších obtíží komplexním způsobem. V praxi to znamená, že lékaře nezajímají pouze symptomy onemocnění, ale zejména osobnost pacienta a jeho individuální kontext. Nejčastějšími problémy, se kterými lidé do ordinace přicházejí, jsou alergie, opakované infekty a záněty, psychosomatické obtíže jako astma nebo chronické bolesti hlavy, sterilita, poruchy menstruačního cyklu, hyperaktivita, poruchy pozornosti a specifické poruchy učení u dětí, poruchy spánku, obtížné zvládání zátěžových situací a stresu, úzkostné a depresívní stavy.

Ordinace: Na rovni 12, Praha 6 – Břevnov, metro A – Petřiny, tram. 1, 2 (zast. Sídl. Petřiny, bus 191, 108, 164, 168)

Ordinační hodiny:

Úterý 9.00 – 18.30

Středa 9.00 – 19.00

Čtvrtek 12.00 – 18.30

Pátek 9.00 – 19.30

Konzultační hodiny (po telefonu): 

Út, st, pá  8.30 – 9.15

HOMEOPATIE

Na první vyšetření i následné kontroly je třeba se předem objednat telefonicky nebo e-mailem.

První vyšetření trvá cca 90 minut. Zahrnuje pohovor a fyzikální vyšetření (podle typu obtíží). Pokud má pacient k dispozici výsledky předchozích lékařských vyšetření, je vhodné je přinést s sebou na první konzultaci.

Druhé sezení probíhá cca do jednoho týdne od prvního setkání. Trvá cca 40 minut. Na něm je prostor pro doplňující otázky z obou stran. Pacientovi je vysvětlen princip homeopatické léčby, podána terapeutická rozvaha a plán léčby a je mu doporučen konkrétní homeopatický lék. Pacient dostane přesný návod ohledně dávkování léku a další doporučení, pokud jsou v dané situaci vhodná (úprava režimu, dietní omezení apod.)

V závislosti na typu obtíží probíhá první kontrola cca do tří týdnů od prvního podání homeopatického léku. Frekvence dalších setkání závisí na typu obtíží a vývoji situace.

Úhrada konzultací:

Za první vyšetření platí dospělí 2800Kč a děti do 12 let 2400 Kč. Před první návštěvou je třeba zaplatit zálohu 800Kč na účet 2109975425/2700. Záloha se odečítá od celkové platbyCena léčebných přípravků není zahrnuta v celkové ceně.

Cena za následná kontrolní vyšetření je 900 Kč.

Storno poplatek se vztahuje na konzultace odvolané méně než 48 hodin před plánovaným setkáním a hradí se v plné výši ceny sezení (tzn. u prvních vyšetření i kontrolních setkání 900Kč).

Při přestávce v léčbě delší než rok se následná konzultace účtuje poplatkem 1500Kč. 

PSYCHOTERAPIE

Jungiánská psychoterapie nabízí práci na osobním rozvoji a kreativitě, zejména pak práci se sny a ostatními symbolickými prostory, jako je aktivní neboli řízená imaginace.

Formát setkávání si klient volí sám. Doporučuji 60 nebo 75 minut jednou týdně.

60 min 1200Kč

75 min 1400Kč

Storno v plné výši do 24 hodin předem. 

Kontakty:
Telefon: 603 886 474 (lépe sms)
E-mail: katerinalucka@seznam.cz

Skype: MUDr. Kateřina Lucká (+420603886474)

Facebook: MUDr. Kateřina Lucká

Bankovní spojení: 2109975425/2700

IBAN: CZ75 2700 0000 0021 0997 5425

SWIFT(BIC): BACX CZ PP 

Platba za byliny: 6878421011/2700

Z praktických důvodů preferuji pro objednávání písemný kontakt.

Neposlušnost nebo psychická porucha?

Pár poznámek o poruše pozornosti s hyperaktivitou (Attention Deficit Hyperactivity Disorder – ADHD)

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je jednou z nejčastějších psychických poruch, se kterými se v současnosti u dětí setkáváme. Dříve se více používala označení jako hyperkinetický syndrom nebo lehká mozková dysfunkce. Poruchy se projevují na mnoha úrovních a také při různém settingu – ve škole, v domácím prostředí i mezi vrstevníky. Pokud se problémům nevěnuje dostatečná péče a pozornost, mohou mít dlouhodobé následky sahající až do období dospívání a dospělosti.

Symptomy ADHD se vyznačují permanentní nebo dlouhotrvající nepozorností, hyperaktivitou a impulzivitou.

Nepozornost se může projevovat denním sněním, při kterém je dítě duchem nepřítomno nebo ho snadno upoutá cokoliv, co se děje zajímavého kolem něj.

Hyperaktivní dítě neposedí, nedokáže zůstat klidné, pobíhá, vykřikuje, skáče do řeči.

Impulzivní děti konají dříve, než si akci promyslí.

Nepozornost se projevuje časněji, symptomy hyperaktivity a impulzivity.většinou následují po nějaké době.

Zdaleka nejkomplikovanější situaci mohou mít denní snílci, protože jejich handicap lze ve škole snadno přehlédnout a jejich horší výsledky mohou být snadno mylně interpretovány.

Stejně tak impulzivní děti mohou být nazírány jako neposlušné, s problematickou kázní.

Diagnóza ADHD není jednoduchá.

Podle Mezinárodní klasifikace psychických chorob (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders DSM-IV-TR) existují tři hlavní typy ADHD.

 S převažující hyperaktivitou a impulzivitou

 S převažující nepozorností

 Kombinovaný typ

Protože každé dítě občas zlobí, je neklidné nebo nespokojené, je třeba hodnotit míru vyjádření těch kterých symptomů, jejich intenzitu, výraznost, délku trvání – také v porovnání s vrstevníky. Je třeba zhodnotit, do jaké míry může být chování dítě pouze reakcí na zátěž jakéhokoliv charakteru.

Symptomy ADHD lze snadno zaměnit se změnou chování, kterými dítě kompenzuje náhlé změny ve svém životě, například smrt některého z rodinných příslušníků, rozvod rodičů nebo ztrátu zaměstnání otce či matky a existenční problémy. Je třeba vyloučit neurologické příčiny, stejně jako psychické problémy jiného charakteru, jako jsou depresivní a úzkostné poruchy.

Někteří rodiče jsou schopni vyhodnotit míru hyperaktivity a nepozornosti u svých dětí ještě dávno před tím, než děti nastoupí školní docházku.

Častěji je syndrom ADHD rozpoznán až v případě, kdy se projeví obtíže v soustředění ve škole. Obvykle na něj upozorní učitelé, kteří ale ne vždy mají pro potřeby dítěte.pochopení.

Občas pozorujeme poruchy učení, vyjadřovací problémy, logopedické vady, dyslexii, dysgrafii a dyskalkulii.

Malé procento dětí trpí tzv. Tourettovým syndromem – děti dělají různé grimasy, mrkají, mají nervózní tiky, mohou vyluzovat nejrůznější zvuky, jako je posmrkávání a odkašlávání, nebo vykřikují. Nejde sice o často se vyskytující poruchu, o to častěji je však spojena se syndromem ADHD. Konvenčně se tyto děti medikují.

Na úrovni chování, spíš u chlapců, se ADHD projevuje vzdorovitostí, tvrdohlavostí, výbuchy vzteku a jistou agresivitou.

U 20 až 40% dětí se vyvinou poruchy chování a určité sociálně závadné vzorce. Děti se perou, lžou nebo kradou, některé typy chování mohou dospět až na úroveň antisociální závažnosti. Děti jsou v ohrožení různých drogových závislostí, ke kterým mají výrazné sklony.

U některých dětí se mohou vyvinout různé úzkostné či depresivní stavy nebo bipolární poruchy.

Díky vývojovým rozdílům mezi dětmi, rozdílům v jejich temperamentu a povaze je někdy těžké ADHD diagnostikovat, a přísluší jen odborníkům rozhodnout, zda je dítě hyperaktivní nebo jen nezralé či neukázněné či trpí jinou poruchou.

Příčiny ADHD z pohledu konvenční medicíny

Obecně se usuzuje na nejrůznější environmentální faktory, které mohou mít vliv na intenzitu a hloubku potíží (účinek těžkých kovů, potravinových aditiv, rafinovaného cukru a samozřejmě i užívání alkoholu a kouření v těhotenství). Neprokázala se žádná korelace mezi poraněním mozku v anamnéze u dětí s diagnózou ADHD.

V brožurce, kterou k tomuto problému vydal Národní institut pro duševní zdraví (The National Institute of Mental Health NIMH), který je součástí Národního institutu pro zdraví (The National Institutes of Health NIH) při americké vládě, se píše, že příčiny syndromu ADHD jsou nejspíše biologické, a úsilí vědců směřuje k tomu, aby sňali těžiště zodpovědnosti z rodičů a snížili jejich pocity viny ze zanedbání.

Dnešní svět je v některých ohledech naruby. Porovnejte tento přístup s pohledem čínské medicíny…

Možná bychom měli o problému uvažovat ve větší šíři a vzít v potaz i životní styl a vztah matky ke svému těhotenství a ještě nenarozenému dítěti.

Léčba ADHD konvenční cestou

Léčba směřuje k podpoře kontroly dítěte nad svým chováním. Konvenční medikace vede utlumení nejvýraznějších symptomů. Rodiny se učí fungovat a vycházet z dané situace v rámci mantinelů, které onemocnění vytyčuje. Péče odborníků a profesionální zásahy by se neměly týkat jenom dítěte, ale i jeho bezprostředního okolí doma i ve škole. Trénink behaviorální terapie, psychoterapie nebo rodinná terapie mohou být velmi účinnými pomocníky.

Rodičovská podpora a pochopení problémů může být tím nejlepším, co může rodič pro dítě udělat. Mělo by i přes své potíže cítit lásku a podporu. Rodiče by se měli snažit najít cestu, jak dítěti pomoci k úspěchu v některých jiných oblastech zájmu, pokud se mu ve škole nedaří uspět odpovídajícím způsobem (například ve sportu nebo v hudbě či v některém z kreativních koníčků).

Konvenční medicína používá léky na bázi amfetaminu a methylphenidátu (Ritalin, Metadate, Focalin, Concerta, Cylert, Dexedrin), tzn. na podkladě jejich psychostimulačního účinku. Poslední výzkumy směřují k atomoxetinu (preparát Stratera), který funguje na bázi neurotransmiteru norepinefrinu.

Světem těch, kteří se ADHD zabývají, hýbe diskuze o používání ritalinu jako léku volby konvenční medicíny.

(Homeopatické listy 1-2/2008)

Letní snění

Chcete oprázdninách zažít dobrodružstí, přestože se nechystáte do exotických končin?

Nabízím dobrodružnou cestu do tajemných zákoutí lidské duše prostřednictvím práce s vašimi sny.

Seminář má také edukativní část, díky níž se neomezí jen na bezprostřední zážitek z porozumění snové symbolice, ale zároveń vám pomůže v budoucnosti v orientaci s vašimi jednostrannými vědomými postoji, které snové obsahy mohou kompenzovat,  a nevědomými motivacemi.

Sny jsou našimi rádci.

Jak řekl karl Gustav Jung: „Sen, nad kterým se nezamyslíme, je jako dopis, který neotevřeme.“

Počet účastníků je omezen.

Semináře probíhají každou středu od 18.30-21.30. 

Adresa: Na rovni 12, Praha, metro Petřiny, tram 1 a 2, bus 168, 191

Cena je 3000kč za šest setkání, 600Kč jednotlivě.

Termíny: 

15.7.20

22.7.20

5.8.20

12.8.20

19.8.20

26.8.20

Přihlašujte se na katerinalucka@seznam.cz

Více info o práci se sny v článku Kreativita nevědomí 

Těším se na setkání s vámi! K. Lucká

Konzultace softwaru Přes TeamViewer

Uživatelům MacRepertory/ReferenceWorks nabízím individuální edukační konzultace přes TeamViewer. 

Termíny si domluvíme po emailu.

Platba 800Kč za hodinu předem na účet.

V případě konzultace technických probémů se samozřejmě neplatí. 

LM POTENCE – ORGANON, LEGENTY, REALITA

Historie

Většina děl klasické homeopatické literatury se obrací k pátému vydání Organonu racionální léčby Samuela Hahnemanna a centezimální škále homeopatických ředění. Šestá edice se totiž zpozdila s vydáním o téměř osmdesát let a poslední verze Organonu spatřila světlo světa jen díky doktoru Boerickovi až v roce 1921, přestože Hahnemann na ní pracoval už od roku 1835. Tak se stalo, že ani takoví velikáni a klasikové homeopatie, jako například James Tyler Kent, neměli o existenci LM potencí ani tušení. Ani v současné literatuře nenajdeme o LM potencích mnoho poznámek, naštěstí vše potřebné stojí v šestém vydání Organonu.

Příprava

Příprava LM potencí je popsána v poznámce k § 270 šesté edice Organonu.

Podrobně je popsána i na webových stránkách lékáren, které se jejich výrobou zabývají. Jsou to

·      www.remedia-homeopathy.com v Rakousku

·      www.gudjons.com v Německu

·      www.helios.co.uk v Británii.

V souladu s šestým vydáním Organonu, paragrafu 270 se začíná výrobou potence C3 a pak se pokračuje výrobou LM potencí.

Jeden grán substance je ručně triturován se sto grány mléčného cukru. Tento proces se opakuje asi třikrát po hodině a výsledkem je C3 potence. Posléze je vzat jeden grán triturace C3 a rozpuštěn v 500 kapkách co nejčistšího organického alkoholu 90% a protřepáván stokrát. Roztokem je napuštěno cca 50 tisíc globulí (100 globulí = 1 grán = 62 mg) a poté jsou globule vysušeny na filtračním papíře. Výsledkem je potence LM1. K získání LM2 pokračujeme obdobně. Jeden grán LM1 je rozpuštěn v kapce vody a stokrát protřepán se sto kapkami alkoholu. Timto roztokem je pak saturováno 50 tisíc globulí a získáme LM2 potenci.

Často se v literatuře uvádí, že LM potence a Q potence jsou identické. To není tak docela pravda.

Podle Homeopatického lékopisu 2006 HV 17 se k výrobě LM potencí nepoužívá triturace čerstvé substance jako u Q potencí, ale její alkoholový extrakt ve formě matečné tinktury, což je nepodstatnější rozdíl. Rozdíl mezi centezimální a milezimální škálou je také v dynamizaci, počet sukusí u LM potencí je nepoměrně vyšší. Základní ředící poměr u centezimální škály je tedy stále 1:100, zatímco u milezimálních potencí je v určité fázi procesu 1:50000.

Účinek

V poznámce k § 270 Hahnemann vysvětluje, že C potence reagují okamžitě, ale s „obrovskou, někdy až nebezpečnou prudkostí, která může ohrožovat zejména oslabené pacienty“. Naopak se doporučuje podat C potence v případech, když „při téměř zcela navráceném zdraví a dobré životní síle přetrvává lokální obtížná choroba a je přímo nezbytné podat lék, který je pro nemoc vhodný homeopaticky…“.

LM potence mají velkou léčebnou schopnost, ale jejich účinek je jemný a lze ho dosáhnout pozvolna bez zhoršení, v souladu se samou podstatou homeopatické léčby popsané ve druhém paragrafu Organonu.

Poznámka k § 246 šestého vydání nás přesvědčuje o vyřešení všech nepříjemností ohledně homeopatického zhoršení díky „nově pozměněné, zdokonalené metodě“.

Dr. Fernando Flores Villalva ve své knize věnované LM potencím zmiňuje Hahnemannův výrok: „Jsem v pokušení říct, že dokonce ani nejlépe vybraný homeopatický lék není schopen uvést vitální sílu do úplné rovnováhy, nemluvě o zhoubných vlivech chronických nemocí, pokud není připraven a použit na základě mojí nové metody“.

Předepisování

§ 272 nám popisuje způsob podávání LM potencí. Lze je použít suché, ve formě globulí, rozpuštěním v dutině ústní, taková léčba se pak řídí poněkud jinými pravidly, než je popsáno dále a přesahuje rámec tohoto článku. Sama mám s podáváním suchých globulí jen minimální zkušenosti.Proto se budu dále zabývat pouze podáváním LM potencí ve formě roztoku.

Doporučuje se rozpustit jednu globuli ve vodě s určitým objemovým procentem alkoholu (poznámka k § 248). V literatuře se doporučují 2 – 4 % 60% etanolu do 100 ml destilované vody pro dospělé a 1 – 2 % pro děti. (Sama používám 1% pro děti i dospělé, pouze v případě větších nároků na trvanlivost a odolnost vůči znehodnocení – u cestovatelů, řidičů apod. – lze použít vyšší poměr alkoholu.)

Před každým podáním je doporučeno lahvičku protřepat (§ 247), postačuje 8, 10, 12 sukusí.

O podávání léku ve formě roztoku se Hahnemann zmiňuje již v pátém vydání Organonu v § 288.

U akutních onemocnění se podávání LM potencí nikterak neliší od škály centezimální. Podáváme v závislosti na akutnosti příznaků a naléhavosti situace s frekvencí několika hodin nebo i minut, a dávkování upravujeme podle aktuálního klinického stavu pacienta (§ 248).

Na rozdíl od centezimálních potencí nepodáváme u konstituční léčby chronických stavů jedinou dávku LM, ale stejný lék podáváme po dobu několika dní až týdnů či měsíců.

Lék se podává jednou denně, obden či jednou nebo dvakrát týdně po určitou dobu. „Při chronických onemocněních tedy lze s rostoucím úspěchem užívat každý vhodně zvolený homeopatický lék, i takový, který má dlouhou dobu účinnosti, každodenně a po několik měsíců.“ (§ 248)

Průběh léčby

Na rozdíl od podávání centezimálních potencí, kdy občas uvidíme homeopatické zhoršení v prvních hodinách či dnech léčby, u milezimálních potencí dochází k postupnému zlepšování symptomů, a zhoršení se může dostavit až po určité době jako příznak jisté přesycenosti systému a slouží jako impuls k ukončení podávání léku nebo ke snížení frekvence dávek.

Dr. Villalva píše: V homeopatické řeči jde o to, že vitální princip již nepotřebuje být ovlivňován „podobnou nemocí“, aby mohla být nemoc léčena, a namísto toho začíná trpět „nemocí z léku“.

Podávání léku v LM potenci ukončíme v případě, že se po postupném zmírňování symptomů a zlepšování celkového stavu objeví některé staré symptomy nebo se opět tyto symptomy zhorší. Po přerušení podávání léku se stav rychle upraví, řádově v rozmezí hodin až dnů.

To je velmi důležitý fakt, jehož znalostí se vyhneme chybám v preskribci. Pokud zareagujeme správně, vzniklé symptomy rychle vymizí a obnoví se stav rovnováhy.

V § 161 Hahnemann píše: „K tzv. homeopatickému zhoršení, což je vlastně prvotní účinek léku, který zdánlivě poněkud zhoršuje symptomy původní nemoci, dochází v první hodině nebo v prvních hodinách po podání léku. To platí samozřejmě u akutnějších nemocí, které se vyvinuly teprve nedávno. V případech, v nichž lék s delší účinností léčí starou nebo velmi zastaralou chorobu, se v průběhu léčby nesmí projevit žádné takové zdánlivé zintenzivnění původní choroby… Takováto zhoršení původních symptomů chronické choroby se mohou projevit až na konci léčebné kúry, když je léčba téměř nebo zcela ukončena.“

Pokud se některé symptomy ke konci léčby zhorší a po krátkodobém vysazení léku se stav neupraví, jsou přetrvávající symptomy naopak indikací k podání léku ve vyšší frekvenci užívání nebo dokonce ve vyšší potenci (§ 281).

Tato doporučení se mohou zdát trochu matoucí, ale jen do té doby, dokud si budeme všímat pouze jednotlivých symptomů. Jako vždy i u LM potencí je třeba vzít v úvahu celkový klinický stav a respektovat homeopatické zákonitosti jako jsou například Heringovy zákony.

Pravidla druhého předepsání                              

a) Nové symptomy

Stručně řečeno: Kdykoliv se objeví nějaké nové symptomy, musíme si klást otázku, zda je lék správný či zda není vhodné předepsat jiný (§249), a to hlavně v situaci, kdy nelze nikterak měnit dávkování léku (tedy zejména u centezimální škály).

Pokud ale zároveň zaznamenáme celkové zlepšení klinického stavu, subjektivní zlepšení nebo zlepšení některých klíčových a vedlejších symptomů, je na zvážení, zda pouze nesnížit dávku léku a nepodávat lék dále. V tomto ohledu se pravidla podávání léku a vyhodnocování léčby nikterak neliší od obecných pravidel a zákonitostí popsaných důkladně například v Kentových Přednáškách o homeopatické léčbě.

b) Staré symptomy

Objevení se starých symptomů během homeopatické léčby je známkou příznivého průběhu léčby. U LM potencí však podle mých zkušeností tyto situace nenabývají nikterak dramatického charakteru a lze je poměrně snadno ustát úpravou dávkování ve smyslu snížení frekvence podávání léku nebo krátkodobého vysazení.

c) Interkurentní onemocnění

V případě, že se během léčby objeví příznaky další nemoci, která svou razancí přehluší původní onemocnění (nejčastěji epidemické choroby či úrazy), lze simillimem v dané situaci prospět a lék použít v intenzívnějším způsobu dávkování. Pokud neshledáme rychlé zlepšení klinického stavu, je nutné zvážit jiný lék či jinou léčbu.

Snížení dávkování

U milemizimálních potencí potencí docílíme snížení dávkování těmito způsoby:

·      nižší dynamizací (sníženým počtem sukusí),

·      nižší frekvencí podávání léku (obden, dvakrát za týden apod.). Při objevení se starých či nových symptomů nebo při jakýchkoliv příznacích zhoršení se doporučuje vynechat dávku a počkat den či dva. Podle mých klinických zkušeností se i v tomto ohledu může projevit individuální odlišnost, tzn. každý z pacientů může reagovat svým jedinečným způsobem a může mu vyhovovat jiný způsob dávkování.

V literatuře se objevují zmínky o množství podaného homeopatického léku ve vztahu k jeho účinku, podle mého názoru je však otázka kvantity podávaného homeopatického léku bezpředmětná.

Zvýšení dávkování

U LM potencí dosáhneme vyššího dávkování:

·      vyšší dynamizací (vyšším počtem sukusí),

·      vyšší frekvencí podávání léku (několikrát denně nebo i v intervalu několika minut v závislosti na naléhavosti situace),

·      vyšší potencí (LM2, LM3,…). V praxi se nejvíce osvědčuje přidat do roztoku LM1 globuli vyšši potence (LM2 nebo LM3) a podávat v této podobě. (Hahnemann píše v § 248 … „Do stejného roztoku stejného léku, pokud je nadále indikován, přidáme několik globulí vyšší potence, se kterou budeme pokračovat tak dlouho, dokud nedocílíme trvalého zlepšení bez přítomnosti jiných potíží.“)

Dr. Fernando FLores Villalva ve své knize „LM Scale – 50Millesimal Potencies píše: „LM potence působí na vitální energii jemně, mírnými impulsy, takže se možnost homeopatického zhoršení redukuje na minimum. U LM potencí začínáme s nízkou dynamizací a postupně ji zvyšujeme. S ohledem na tento fakt lze dospět k závěru, že nemůžeme udělat chybu, pokud předepíšeme LM potence i pacientům v terminálním stavu nebo pacientům se závažným organickým onemocněním.“

Dále uvádí následující pravidla pro léčbu LM potencemi:

·      Vedení případu po podání LM potencí se diametrálně odlišuje od případu, kde jsme podali centezimální potenci (dávkování, prognostické vyhodnocení, druhé předepsání, zacházení s potencemi).

·      Při předepisování LM potencí je díky rychlému vývoji a změnám ve stavu pacienta třeba pozorného sledování klinického stavu.

·      Během léčby LM potencemi bychom měli hned od počátku pozorovat pozvolné zlepšování a úpravu stavu.

·      Po týdnu či dvou bychom měli zhodnotit vývoj situace a stanovit další dávkování – zda budeme pokračovat stejným způsobem či zvýšíme dávkování nebo podávanou potenci léku.

·      Podávání léku pokračuje do uzdravení či krátkodobého finálního zhoršení, které se manifestuje jako mírná exacerbace přirozené nemoci pacienta, tzn. není pro něj ničím neznámým.

·      Než se rozhodneme zvýšit potenci léku, měli bychom vyčerpat všechny předchozí možnosti zvýšení dávkování (dynamizace, vyšší frekvence podávání).

Tady vidíme, že způsob administrace se v pátém a šestém vydání Organonu významně liší. V podstatě bychom se při podávání centezimálních potencí měli držet páté edice, zatímco při podávání léků milezimální škály bychom měli vycházet z poslední verze.

Ve své praxi dávám lékům v LM potencích přednost před léky centezimální škály. Důvodem pro mě nejsou jen shora uvedené argumenty, ale i několik dalších, pro dnešní pacienty velmi podstatných výhod. Do léčby k nám přicházejí lidé nemocní, ale svébytní, kteří chtějí ke svému procesu uzdravování aktivně přispívat a držet ho ve vlastních rukou. Pacient, který po pár týdnech léčby zjistí, co mu použití homeopatického léků může poskytnout, je často sám u sebe schopen vyhodnotit, kdy lék potřebuje a kdy nikoliv. Pokud je dostatečně poučený a je schopen vnímat, co se s ním děje, může u LM potencí volit vlastní dávkování, například v případech interkurentní infekce nebo i preventivně v situacích psychické nebo fyzické zátěže. Není nucen každý výkyv svého zdravotního stavu konzultovat s homeopatem a k léčbě přistupuje více aktivně a nezávisle. Úkolem homeopata je posléze při kontrolních sezeních vyhodnotit situaci a navrhnout další postup léčby. Role lékaře zůstává nezměněna, od pacienta je vyžadována větší zodpovědnost a aktivita.

Pro ty z nás, pro které jsou pojmy zdraví, svoboda, zodpovědnost a nezávislost pouhými odstíny téhož, tedy mají LM potence co nabídnout.

Použitá literatura.

Hahnemann, Samuel: Organon racionální léčby, Alternativa, 1993

Villalva, Fernando Flores: LM Scale (50Millesimal Potencies), B.Jain Publishers, 2005

Další zdroje:

http://www.hpathy.com/philosophy/hahnemann-organon (internetová stránka, kde najdete páté I šesté vydání Organonu včetně všech dodatků a poznámek – v angličtině)

Kreativita nevědomí

„Sen, nad kterým se nezamyslíme, je jako dopis, který neotevřeme.“

(Carl Gustav Jung)

Sny byly vždy v historii lidstva respektovány jako důležitý zdroj lidského poznání. Od nepaměti se jim přikládal velký význam, nejčastěji věštecký nebo magický.

Rozvoj psychologického výkladu snu se datuje do roku 1900, kdy Sigmund Freud vydal knihu Výklad snů, která je dodnes považována za jednu ze základních knih psychoanalýzy. Freud se zasloužil o to, že se výzkum snů dostal na správnou stopu, ale jeho výklad obsahu snů je podřízen předpojatému názoru, že sny jsou jen splněním „vytěsněných přání“, tzn., že mají pouze kompenzační funkci.. Freudova práce se sny je oproti Jungovi značně zredukovaná.

Freud sny chápal jako „královskou cestu do nevědomí“. Sny však představují nevědomá přání a obavy v pozměněné formě. Sny jsou přestrojeným pokusem o splnění přání.

Freud rozlišoval mezi manifestním a latentním obsahem snu – mezi zřejmým (vědomým) a skrytým (nevědomým) obsahem. Latentní obsah snu je představován často v symbolické formě, do které ji z manifestního převede cenzor, což je psychická funkce, která chrání spícího před pocity viny a úzkosti, které by mohly vzniknout, kdyby se impulsy nevědomí projevily přímo. Jinými slovy „cenzor“ obsah snu zakóduje do přijatelné formy, která může vstoupit do vědomí. Tento proces proměny nazýval Freud snovou prací.

Analýza snů je spojena s metodou volných asociací. Pacient nejprve vypráví manifestní obsah snu, potom k tomuto obsahu asociuje, tzn. mluví o duševních obsazích, které se mu se snem spojují a vzpomínkách, které se mu vynořují. Tím se pokouší spolu s terapeutem odhalit jeho nevědomý význam.

Jung objev vytěsnění vítá, ale nedomnívá se, že jediným účelem snění je chránit spánek potlačováním psychologického materiálu, a neztotožňuje se s  Freudovým poněkud mechanickým přístupem ke snu. Jung nemohl souhlasit se dvěma Freudovými tvrzeními. Odmítal, že lidská motivace je výhradně sexuální a že nevědomí je čistě osobní a charakteristické pro jedince.

Podle Junga je sen spontánním vyjádřením aktuálního stavu nevědomí. Je přírodním výtvorem, dveřmi do kosmické pranoci. Vychází z osobního ale i kolektivního nevědomí, které je časově neomezené. Je nevědomou reakcí na vědomou situaci. Zobrazuje konflikt vědomí a nevědomí, případně nevědomé tendence zaměřené na změnu vědomého postoje. Jinak řečeno sen kompenzuje jednostranný vědomý postoj, event. zobrazí aktuální konflikt. Zjednodušeně můžeme říct, že vědomé je, co chceme a co víme, nevědomé je, co se děje, co nevíme.

Sen často nabízí iracionální údaje, chybí mu logické spojitosti i hierarchie hodnot, nebývá uspořádaný, ale obsahuje nesmysly a protiřečení. Nemá morálku. Čas v nevědomí, tedy i ve snu, nemá lineární charakter.

Jung tvrdil, že sny vyvažují jednostranné vědomé postoje k životním situacím. Mohou nás orientovat a naše postoje regulovat.

FÁZE SNU

Struktura snu odpovídá klasickému řeckému dramatu. Dlouhé sny opakují tyto fáze i několikrát.

1  expozice – uvedení do děje (vytváří nezbytné předpoklady k porozumění ději)

2  kolize – zařazení dramatického prvku – konflikt, který vyvolává dramatické napětí a potřebu jej vyřešit

3  krize – vyvrcholení dramatu

4  peripetie – obrat a možnosti řešení

5  katarze/lysis/katastrofa – rozuzlení, řešení – u snu často chybí, protože řešení krizové situace není pro snícího ještě možné.      

DRUHY SNŮ

Rozlišujeme noční a denní snění.

Jung dělí noční sny na „malé“ a „velké“.

Ty „malé“ sny pocházejí ze subjektivní a osobní sféry.

  • Zpracovávají denní zážitky, vztahují se k aktuální situaci, kterou mapují a zaujímají k ní postoj. Říkáme jim denní zbytky.
  • Eventuálně připojují k zážitkům to, co zůstalo nepovšimnuté (nevědomé), takže vyvažují jednostrannost a mají korigující funkce.
  • Sny, ve kterých dominuje nevědomí, např. stín, které předpovídají změnu. Stín zjednodušeně řečno, je to, co nežijeme, co neprojevujeme, co si nedovolujeme žít nebo projevit. Při tom setkání se stínem má z psychologického hlediska vždy oživující, energizující roli.
  • Sny související s tělem (nemoci, těhotenství, puberta…), tzn. bez vztahu k vědomí.
  • Sny vycházející z pudového kontextu – freudovské (sex, moc, sebezáchova, poznávání…)
  • Reaktivní sny, které se vztahují k nějakému traumatickému prožitku.
  • Sny zpracovávající staré nevědomé obsahy na vyšším stupni vývoje.
  • Zdrojové sny, které ukazují k (často nežitým) možnostem a zdrojům.
  • Kompenzační sny poskytující obrazy, které usilují o celistvost.
  • Lucidní sny, kdy je víceméně bdělé a snové ego totožné.

„Velké“ sny obsahují symbolické výtvory z duchovní historie lidstva. Jsou zde mytologické motivy, které Jung označuje jako archetypy – praobrazy. Jsou to specifické formy vyskytující se ve shodné podobě na různých místech, v různých časech a kulturách a pocházejí z hlubší vrstvy než je osobní nevědomí – z kolektivního nevědomí. Sny čistě archetypální jsou výjimečné, obvykle se objeví v rozhodujících fázích života. Snící je obsahem snu přemožen, nechápe ho a nemá k němu asociace. Hovoříme o numinózním zážitku, o něčem, co nás přesahuje.

(Latinský pojem numinosum označuje dynamické působení nezávislé na vědomé vůli člověka takovému působení vystaveného. Numinózní působení je provázeno hlubokými emocemi.)

PSYCHOTERAPEUTICKÁ PRÁCE SE SNEM

V jungovské psychoterapii je sen důležitým zdrojem a cestou k nevědomí.

Pojmy:

– snové ego, snové já – liší se od bdělého ega, je to osoba ze snu, se kterou se snící ztotožňuje
– bdělé ego (snícího)- zaujímá ke snu postoj, postoj bdělého a snícího ega se může velmi lišit
            

Kontext v práci se snem

  • Kontext časový – odkazuje  k aktuální situaci pacienta eventuálně k vynořeným/zasunutým vzpomínkám, metodou práce jsou volné asociace snícího; zatímco čas je funkcí vědomí, ve snu nemá čas lineární průběh 
  • Kontext objektový – do snu se promítají vztahy k nejdůležitějším vztahovým osobám, tzn. osoby, někdy i věci a zvířata, ve skutečnosti zobrazují reálné lidi
  • Kontext subjektový – jednotlivé osoby ve snu zastupují jednotlivé části, funkce nebo konflikty snícího
  • Kontext osobní – sen se vztahuje k osobní situaci snícího
  • Kontext kolektivní- sen reagující na určité všeobecné naladění společnosti
  • Kontext transpersonální – sen má spirituální nebo archetypální obsah a snícího přesahuje

Kontext zprostředkuje snícímu pocit smysluplnosti.

DENNÍ SNĚNÍ je spojeno s fantaziemi, imaginacemi, inspirací, tvorbou.

Jako je sen kreativním výtvorem nevědomí, je umělecké dílo kreativním projevem kreativity vědomí i nevědomí.

Jung říká: Víme mnohem více, než si myslíme, že víme. Nevíme mnohem více, než si myslíme, že nevíme.

Tvorba je ovlivněna vědomými i nevědomými obsahy.

Dílo nabízí jejich reflexi a zvědomění.

SYMBOLIZACE

je základem pro práci se snem. Jejím opakem je bagatelizace („Zdají se mi samé blbosti.“) nebo na druhé straně spektra magické myšlení („Všechno něco znamená, cokoliv se mi děje.“)

Symboly mají význam všeobecně uznávaný, ale i čistě individuální.

Jako příklad uvedu symbol želvy. Želva je pro nás symbolem dlouhověkosti, ochrany, jistoty, pro jihoamerické Indiány je symbolem planety – matky Země, spojení se zemí, v hinduismu symbolem plodnosti, v jihoasijské mytologie se objevuje želva Bedawand, na jejímž krunýři nesou čtyři sloni celý svět.

Pro někoho, komu se se želvou pojí nějaké osobní zkušenosti a vzpomínky, ale může mít čistě osobní symboliku. Například u muže, který jako dítě  ztratil na zahradě želvu příbuzných, kteří přijeli na návstěvu, obsahoval tento symbol pocity selhání. Někdo by mohl želvu spojovat s pocitem nepřijetí, protože si ji vždycky přál mít doma, ale rodiče jěho přání nevyslyšeli. Někdo by si ji naopak mohl spojovat s velmi přijemným životním obdobím, kdy poslouchal první desku Olympiku s titulní písní Želva. A tak podobně.

Tyto dva koncepty se navzájem nevylučují, mohou být platné zároveň.

PRAVIDLA PRÁCE SE SNEM

Práce se snem je improvizovaná podle významu latinského slova „improvisus“, netušený, nenadálý. Terapeut je velmi pozorný a otevřený vůči tomu, co se děje, nepředjímá, jakým způsobem bude práce probíhat, nevytváří předem vlastní hypotézy, snaží se pracovat bez předsudků. 

·      Sen nelze analyzovat sám o sobě (bez snícího).

·      Snící je nejvyšší autoritou, jedině on skutečně „ví“, co sen vyjadřuje. Obranné mechanismy mu však v dané době mohou jeho uvědomění omezit. Jsou situace, kdy je vhodnější neinterpretativní přístup. Některé sny výklad nepotřebují. Některé sny by se neměly vykládat.

·      Ke snu je třeba přistupovat s náležitým respektem.

·       Žádný detail ve snu není náhodou, vše má svůj význam. I sebemenší maličkost může přispět k orientaci.

·      Snící vypráví sen v přítomném čase, jako by ho právě prožíval, aby se do snu ponořil a vybavily se mu další vzpomínky, pocity, prožitky.

·      Jung tvrdil, že sen vykládá sám sebe, tzn., že sen má vnitřní logiku.  

·      Sen je symbolický materiál. Symboly mají vždy několik úrovní pochopení, tzn., že není možné vše dovysvětlit. Je lepší ho nechat žít, nedoříkávat do úplného vyčerpání.

·      Další podmínkou práce se snem je empatie, ve smyslu naladění se na snícího, dále pak intuice, znalost symbolů a mytologie.

·      Kontext zprostředkuje snícímu zážitek smysluplnosti, tzn., že působí psychoterapeuticky. Základním principem psychoterapeutického účinku je, že se snící k nabízené interpretaci vztáhne. Jung řekl: Wirklichkeit is was wirkt. Skutečné je, co působí. Nevztažené jako by neexistovalo.

·      Více kontextů se vzájemně nemusí vylučovat, tudíž může platit několik verzí výkladu zároveň.

TECHNIKY PRÁCE SE SNEM

Asociace

Při práci se snem snící nejdříve sen převypráví do co nejmenších podrobností, pokud možno v přítomném čase. Je důležité mu nechat co nejvíce prostoru pro vybavení dalších vzpomínek. Při výkladu se uplatňuje metoda asociací, kdy snící hovoří o tom, co se mu spontánně vynořuje k různým obrazům, aspektům, emocím a náladě ve snu. Zaměřuje se na nejnápadnější obrazy; čím specifičtější nebo paradoxnější či konfliktnější, tím důležitější jsou. Jung varuje před zbrklým vyvozováním nezralých závěrů. Čím víc pracujeme se snem, tím víc ho deformujeme. Přednost mají asociace snícího před interpretacemi ostatních.

Amplifikace

Snové obrazy lze rozšířit neboli amplifikovat na různých úrovních. Můžeme čerpat z osobního nevědomí, vzpomínek a pocitů. Lze také čerpat z kulturního prostředí, které se ke snu vztahuje. Amplifikace lze najít v archetypálních obrazech mytologie, ve folkloru (lidových zvycích, písních, příslovích…), náboženství a etymologii. Osobní materiál má přednost před kulturním a kulturní amplifikace má přednost před archetypovou.

Kontext  subjektový a objektový

Ke snu lze také přistupovat z různých perspektiv. Každá osoba nebo detail ve snu může zastupovat něco/někoho konkrétního z reálného života, ale zároveň nějakou část psýché snícího.

Zobrazení

Sen lze v psychoterapeutické práci nakreslit nebo namalovat a pracovat dále se vzniklým obrazem.

Lze ho přehrát jako divadelní hru v tzv. psychodramatu nebo ho lze dosnít v tzv. aktivní imaginaci, kdy snící rozvíjí snovou vzpomínku v relaxovaném, ale plně bdělém stavu, kdy je možné se snovou postavou vstoupit do imaginárního rozhovoru. 

Příklad psychologického výkladu snu 40ti leté ženy z jungiánské perspektivy:

Sen:„ Mám si vzít za muže prince Williama. Máme projít jakýmsi rituálem, který se v Anglii běžně provádí v královské rodině. Nejdříve musíme vylézt na skálu. Říkám mu, že musím pomalu a přidržovat se kmínků, protože mám strašný strach z výšek. Když vylezeme nahoru, říká mi, že musím skočit z té ohromné výšky dolů. Není vidět kam. Nemám se ptát, co tam je a kam dopadneme, jestli nás něco zachytí, nebo zachrání. Říkám si, že je to tradiční rituál v královské rodině, kde se cení odvaha a důvěra, takže musím důvěřovat a být odvážná. Prostě skočit. On skočí a já skočím taky. Ocitám se na přechodu pro chodce. W. už tam není, nikdo si mě nevšímá, pouze nějaký mladší muž, který všechno vidí a říká: „Počkej chvíli.“ a odchází pro květinu, kterou mi předává. Kromě něj nikde nikdo, kdo by viděl, jak ohromný strach jsem musela překonat, a nakolik jsem musela důvěřovat, že to dopadne dobře, že já dopadnu dobře a nezlámu si vaz.“  

Pokud bychom sen uchopili s pohledu klasické freudovské psychoanalýzy, máme zde spoustu falických symbolů (hora, kmínky), pud sebezáchovy, sexuální motivaci a splněné přání (mladý muž s květinou) i touhu po moci (královská rodina). I na tomto výkladu, který by edukovaný freudiánský psychoanalytik ještě určitě rozvinul, bude něco pravdy. Nicméně se zdá být poněkud redukovaný.

Sen se ženě zdál v době, kdy si ještě nebyla vědoma, že ji v osobním životě čekají velké změny, zejména ve vztahové oblasti. Jelikož nevědomí předjímá i budoucí události, sen tuto budoucí událost reflektuje.

Na zvládnutí životních změn je totiž zapotřebí povolat i nedostatečně projevené psychické složky, jakým je ve snu například Animus v podobě prince Williama. Jedná se o královskou svatbu, rituál, který je ve starosvětské Anglii tradiční. Animus, neboli mužská část ženské duše, podporuje snové já ve zvládání překážky překonání strachu. Od královského páru, tzn. celistvé duše, se očekává odvaha a důvěra. Ani samotné jméno William, jako ostatně žádný jiný detail ve snu, zde není náhodou. Etymologicky pochází z germánského Willhelm, jména složeného ze slova will, což znamená vůli nebo i touhu a helm, což znamená přilbu nebo ochranu. Také bychom mohli říct, že bytostné já touží a chce bezpečnou změnu v individuačním procesu, jinak řečeno duše snící ženy se touží stát celistvou, žena se touží stát sama sebou a naplnit svůj potenciál. To se většinou neobejde bez rizika, je třeba důvěřovat a procesu se oddat, „prostě skočit“. Je to její vývojový úkol, není to žádné představení pro nikoho jiného („nikde nikdo, kdo by viděl, jak ohromný strach jsem musela překonat“). Sen předjímá, jak všechno „dopadne“, jelikož žena dopadne na přechod pro chodce. Přechod je v naší civilizaci symbolem bezpečného místa, ale také symbolem transformace, přechodem z jednoho stavu do druhého. Tam ji vítá muž s květinami, který ji tím oceňuje, ale zejména reflektuje její ženskou stránku (Animu). Můžeme se zamyslet nad tím, při jakých příležitostech ženy v naší kultuře dostávají květiny; když jsou někde vítány, když překonají nemoc, když něco slaví jako gratulaci, když něčeho dosáhnou, když slaví narozeniny (nebo znovuzrození), když je někdo má rád a nebo je rád, že jsou tam, kde jsou.

Jak si zapamatovat sen a jak si ho zapsat

  • Při procitnutí se vyhneme somatickým impulsům, které podporují bdělost, neotvíráme oči, nehýbeme se.
  • Nejdříve si sen přehrajeme jako příběh, obrazy, jako by nám před vnitřním zrakem běželo video.
  • Následně dáme obrazům verbální podobu. Pro začátek stačí několik hesel, které si co nejdříve zapíšeme, abychom si později sen lépe vybavili.
  • Jakmile to je možné, sen co nejpodrobněji zaznamenáme. Nevynecháme žádný detail, na který si vzpomeneme. Sen vyprávíme v přítomném čase.Popíšeme i pocit, náladu, atmosféru prostředí atp.
  • Sen opatříme datem s možnou poznámkou o časovém kontextu. (např. dva dny před prvním rande s M. atp., ve stavu vyčerpání před klauzurami, ..)
  • Význam mají i tzv. střípky, pokud si zapamatujeme jen malý útržek snu, nějký obraz nebo výjev. Někdy je práce se střípky přínosnější než s dlouhými epickými sny. 

Děkuji svému supervizorovi a velkému životnímu učiteli PhDr. Ludvíku Běťákovi za jeho podněty, inspiraci, životní moudrost a trpělivost.