Pár poznámek o poruše pozornosti s hyperaktivitou (Attention Deficit Hyperactivity Disorder – ADHD)
Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je jednou z nejčastějších psychických poruch, se kterými se v současnosti u dětí setkáváme. Dříve se více používala označení jako hyperkinetický syndrom nebo lehká mozková dysfunkce. Poruchy se projevují na mnoha úrovních a také při různém settingu – ve škole, v domácím prostředí i mezi vrstevníky. Pokud se problémům nevěnuje dostatečná péče a pozornost, mohou mít dlouhodobé následky sahající až do období dospívání a dospělosti.
Symptomy ADHD se vyznačují permanentní nebo dlouhotrvající nepozorností, hyperaktivitou a impulzivitou.
Nepozornost se může projevovat denním sněním, při kterém je dítě duchem nepřítomno nebo ho snadno upoutá cokoliv, co se děje zajímavého kolem něj.
Hyperaktivní dítě neposedí, nedokáže zůstat klidné, pobíhá, vykřikuje, skáče do řeči.
Impulzivní děti konají dříve, než si akci promyslí.
Nepozornost se projevuje časněji, symptomy hyperaktivity a impulzivity.většinou následují po nějaké době.
Zdaleka nejkomplikovanější situaci mohou mít denní snílci, protože jejich handicap lze ve škole snadno přehlédnout a jejich horší výsledky mohou být snadno mylně interpretovány.
Stejně tak impulzivní děti mohou být nazírány jako neposlušné, s problematickou kázní.
Diagnóza ADHD není jednoduchá.
Podle Mezinárodní klasifikace psychických chorob (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders DSM-IV-TR) existují tři hlavní typy ADHD.
S převažující hyperaktivitou a impulzivitou
S převažující nepozorností
Kombinovaný typ
Protože každé dítě občas zlobí, je neklidné nebo nespokojené, je třeba hodnotit míru vyjádření těch kterých symptomů, jejich intenzitu, výraznost, délku trvání – také v porovnání s vrstevníky. Je třeba zhodnotit, do jaké míry může být chování dítě pouze reakcí na zátěž jakéhokoliv charakteru.
Symptomy ADHD lze snadno zaměnit se změnou chování, kterými dítě kompenzuje náhlé změny ve svém životě, například smrt některého z rodinných příslušníků, rozvod rodičů nebo ztrátu zaměstnání otce či matky a existenční problémy. Je třeba vyloučit neurologické příčiny, stejně jako psychické problémy jiného charakteru, jako jsou depresivní a úzkostné poruchy.
Někteří rodiče jsou schopni vyhodnotit míru hyperaktivity a nepozornosti u svých dětí ještě dávno před tím, než děti nastoupí školní docházku.
Častěji je syndrom ADHD rozpoznán až v případě, kdy se projeví obtíže v soustředění ve škole. Obvykle na něj upozorní učitelé, kteří ale ne vždy mají pro potřeby dítěte.pochopení.
Občas pozorujeme poruchy učení, vyjadřovací problémy, logopedické vady, dyslexii, dysgrafii a dyskalkulii.
Malé procento dětí trpí tzv. Tourettovým syndromem – děti dělají různé grimasy, mrkají, mají nervózní tiky, mohou vyluzovat nejrůznější zvuky, jako je posmrkávání a odkašlávání, nebo vykřikují. Nejde sice o často se vyskytující poruchu, o to častěji je však spojena se syndromem ADHD. Konvenčně se tyto děti medikují.
Na úrovni chování, spíš u chlapců, se ADHD projevuje vzdorovitostí, tvrdohlavostí, výbuchy vzteku a jistou agresivitou.
U 20 až 40% dětí se vyvinou poruchy chování a určité sociálně závadné vzorce. Děti se perou, lžou nebo kradou, některé typy chování mohou dospět až na úroveň antisociální závažnosti. Děti jsou v ohrožení různých drogových závislostí, ke kterým mají výrazné sklony.
U některých dětí se mohou vyvinout různé úzkostné či depresivní stavy nebo bipolární poruchy.
Díky vývojovým rozdílům mezi dětmi, rozdílům v jejich temperamentu a povaze je někdy těžké ADHD diagnostikovat, a přísluší jen odborníkům rozhodnout, zda je dítě hyperaktivní nebo jen nezralé či neukázněné či trpí jinou poruchou.
Příčiny ADHD z pohledu konvenční medicíny
Obecně se usuzuje na nejrůznější environmentální faktory, které mohou mít vliv na intenzitu a hloubku potíží (účinek těžkých kovů, potravinových aditiv, rafinovaného cukru a samozřejmě i užívání alkoholu a kouření v těhotenství). Neprokázala se žádná korelace mezi poraněním mozku v anamnéze u dětí s diagnózou ADHD.
V brožurce, kterou k tomuto problému vydal Národní institut pro duševní zdraví (The National Institute of Mental Health NIMH), který je součástí Národního institutu pro zdraví (The National Institutes of Health NIH) při americké vládě, se píše, že příčiny syndromu ADHD jsou nejspíše biologické, a úsilí vědců směřuje k tomu, aby sňali těžiště zodpovědnosti z rodičů a snížili jejich pocity viny ze zanedbání.
Dnešní svět je v některých ohledech naruby. Porovnejte tento přístup s pohledem čínské medicíny…
Možná bychom měli o problému uvažovat ve větší šíři a vzít v potaz i životní styl a vztah matky ke svému těhotenství a ještě nenarozenému dítěti.
Léčba ADHD konvenční cestou
Léčba směřuje k podpoře kontroly dítěte nad svým chováním. Konvenční medikace vede utlumení nejvýraznějších symptomů. Rodiny se učí fungovat a vycházet z dané situace v rámci mantinelů, které onemocnění vytyčuje. Péče odborníků a profesionální zásahy by se neměly týkat jenom dítěte, ale i jeho bezprostředního okolí doma i ve škole. Trénink behaviorální terapie, psychoterapie nebo rodinná terapie mohou být velmi účinnými pomocníky.
Rodičovská podpora a pochopení problémů může být tím nejlepším, co může rodič pro dítě udělat. Mělo by i přes své potíže cítit lásku a podporu. Rodiče by se měli snažit najít cestu, jak dítěti pomoci k úspěchu v některých jiných oblastech zájmu, pokud se mu ve škole nedaří uspět odpovídajícím způsobem (například ve sportu nebo v hudbě či v některém z kreativních koníčků).
Konvenční medicína používá léky na bázi amfetaminu a methylphenidátu (Ritalin, Metadate, Focalin, Concerta, Cylert, Dexedrin), tzn. na podkladě jejich psychostimulačního účinku. Poslední výzkumy směřují k atomoxetinu (preparát Stratera), který funguje na bázi neurotransmiteru norepinefrinu.
Světem těch, kteří se ADHD zabývají, hýbe diskuze o používání ritalinu jako léku volby konvenční medicíny.
(Homeopatické listy 1-2/2008)